Od dětství mám v oblibě postavu Mikuláše a veškerou tu atmosféru kolem jeho svátku (tedy až na strašení čertem, které jsem vždy pokládal za nefér). Rád vzpomínám na chladné a typicky prosincově tmavé večery, kdy se za zvuku zvonků na pozadí setmělých ulic rojí světlé postavy symbolizující člověka, který dokázal být nezištně dobrý. více

Ukázka z knihy Moje modlitební kniha Anselma Grüna. Najdete modlitbu Adventní, Na svatého Mikuláše, Na svatou Barboru, V předvánoční čas, O Vánocích, Zachránce, Bůh náš, se zrodil (hymnus z benediktinského antifonálu). více

Významný vliv na rozvoj cukrářského umění mělo slavení náboženských i světských svátků spojených s různými krajovými obyčeji. Bylo tomu tak v Itálii, když se v 15. století v Miláně na Vánoce objevilo velice originální pečivo zvané panettone neboli Antonínský chlebíček, který se těší podnes velké oblibě nejenom v Itálii. Jde o kynutou buchtu s rozinkami, která nesměla chybět na svátečním stole o svátcích Ježíšova narození. více

Svatý Benedikt nás mnichy nabádal, abychom se nepřetržitě modlili, jak to píše svatý Pavel v listu do Soluně: „Bez přestání se modlete“ (1 Sol 5,17). více

Už jste někdy navštívili Řím? Jestli ano, tak víte, že dopravní ruch tady na ulicích probíhá poměrně razantně. A přece, vstoupí-li do vozovky chodec, nemusí mít strach. Jenom se nesmí zastavit. Jinak se vystavuje riziku, že ho krátce před dosažením chodníku porazí nějaký skútr. Kolikrát už jsem si pomyslel: Teď byl můj anděl strážný v nejvyšší pohotovosti. Andělé mají v Římě plné ruce práce, tím jsem si jist. více

„Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: ‘Už nemají víno’“ (Jan 2,3). Dva Mariiny činy v evangeliu, které vycházejí z její vlastní iniciativy, navštívení a Kána, jsou činy velmi konkrétní lásky k bližnímu. Maria projevuje klidnou pozornost dobré paní domu, která má oči všude a hned se staví tam, kde je jí třeba. Protože soucítí s mladým manželským párem, s jejich ponížením, s jejich nedostatkem, bere věci do svých rukou. více

Toto nové dílo otce Josephfa Langforda není v našem prostředí první knihou o světově známé misionářce Matce Tereze z Kalkaty, dnes už blahoslavené. Například jiná kniha otce Langforda Matka Tereza a Panna Maria (vyšla též v Karmelitánském nakladatelství) je stručným uvedením do mariánské spirituality ve světle zjevení v Guadalupe. Překvapení, s jakým bylo přijato publikování korespondence a zápisků světice v modře proužkovaném bílém sárí, se týkalo jejího osobního duchovního života (v českém překladu Pojď, buď mým světlem). Za její radostí zářící vrásčitou tváří se po celá desetiletí skrývala temnota duchovní noci. Odvažuji se však vyslovit přesvědčení, že Skrytý oheň Matky Terezy je v mnohém ohledu kniha jedinečná a potřebná. více

První věc, které si lidé všimli, když se Matka Tereza uchýlila k modlitbě, bylo její okamžité stažení se do hlubin své bytosti. Její nejčastěji citovanou větou, která se týkala modlitby, bylo: V tichu srdce promlouvá Bůh. V srdci, ne v hlavě. více

V září 1946 byla Matka Tereza, tehdy šestatřicetiletá, poslána na každoroční duchovní obnovu a nezbytný odpočinek do loretánského konventu v Dárdžilingu, městě schouleném v předhůří Himalájí asi čtyři sta mil severně od Kalkaty. Během cesty vlakem, v úterý 10. září 1946, se jí dostalo rozhodujícího mystického setkání s Kristem. více

„Ježíš? To je pro mě stejná figurka jako třeba Večerníček,“ prohlásila jistá mladá žena. „Pouhý výmysl.“ Z její tváře se dalo dále vyčíst: Všichni, kteří věří na tohoto vybájeného Ježíše, jsou ubožáci. Rozumní lidé přece nevěří na skřítky a na další pohádkové bytosti. Proč by tedy měli věřit na Ježíše nebo na Boha? Tím pro ni byla celá věc vyřízena. Ta žena tím dokonale zapadá do současného trendu. více

Jak nádherné bylo jezero za soumraku! Když nejsilnější proud emocí odezněl, zůstal Petr dál u jezera a vychutnával klid, který ho ovanul jako lehký svěží větřík od jezera, za odměnu laskající na břehu rybáře po každodenní práci. více

Máte někoho, kdo o vás všechno ví? Člověka, kterého znáte už odnepaměti, kterému jste se už se vším svěřili, před kterým si můžete vylít srdce, kterému můžete naprosto a ve všem důvěřovat? Máte takového spojence? více

Mnoho lidí se domnívá, že se spiritualita a práce vylučují. Myslí si, že ti, kdo hodně pracují, nemohou být duchovní, a naopak, duchovní lidé prý pracují méně. Staří mniši viděli souvislost spirituality a práce jinak: práce, která nám jde od ruky a přináší ovoce, je poznávacím znamením duchovního člověka. Svatý Benedikt rozuměl jednotě obou pólů tak, že modlitba a práce vyžadují stejný vnitřní postoj: ve výsledku jde o osvobození od vlastního ega. více

Sto let uplyne letos od narození básníka Václava Renče (1911–1973) a mohlo by se předpokládat, že čtyřicet let od jeho smrti je dílo tohoto mnohostranného a mimořádně pracovitého a plodného umělce obecně přístupné. V důsledku jeho životních osudů (dlouholeté věznění po vykonstruovaném politickém procesu, zákaz publikování) a jejich odrazu v básnické tvorbě je dnes básník v širším čtenářském povědomí těch, kdo nepozbyli zcela zájem o tvorbu katolické inspirace, známý většinou jako autor velkých mariánských skladeb (zejména Popelka Nazaretská), které svou formou, melodičností, záměrnou přehledností epické linie, byly psány a memorovány ve vězení s intencí útěchy spoluvězňů a došly obliby i u těch, u nichž se nedal předpokládat předběžný vztah k poezii. Sama tato skutečnost je v dějinách české literatury dost výjimečná. více

Jsem vděčný otci Mauru Leporimu nejen za to, co v této knize napsal, ale také za to, jak to napsal. Při četbě jsem si znovu ověřil, jaký div představuje dobře napsaný text: uvádí nás do vyprávěných skutečností – v tomto případě do životního příběhu Šimona zvaného Petr –, můžeme jej svýma očima vidět a prožít ve svém srdci, jako bychom mu byli sami přítomni. více

Báseň Václava Renče ze sbírky Přesýpací hodiny. Václav Renč je mezi svými čtenáři známý především jako autor velikých mariánských skladeb, zejména Popelky Nazaretské. Ve své poslední lyrické sbírce Přesýpací hodiny se však představil jako autor srozumitelné spirituální lyriky. více

Pokud Posvátná kongregace pro šíření víry potřebovala oživení, nové lidi a nový směr k tomu, aby se vypořádala s problémy doby po první světové válce, bylo totéž stejně důležité pro Posvátnou kongregaci Svatého oficia, hned po papeži nejvyššího arbitra ve věcech víry a morálky a přímou nástupkyni inkvizice, jež v roce 1938 čelila větším výzvám než kdykoli předtím ve své historii. Rozvoj rozhlasu, rozsáhlá produkce knih, novin a časopisů pro stále vzdělanější společnost, „moderní názory“ na sexuální otázky, rozvody a vlastně všechna tato témata se střetávala s učením církve, které Svaté oficium (název instituce byl v roce 1966 změněn na Kongregaci pro nauku víry) bránilo. více

Edita Steinová byla ženou modlitby. Měla zvláštní povolání k tiché modlitbě, k tichému rozhovoru s Bohem, a právě to ji přivedlo na Karmel a skrze ně Boha nově a hlouběji poznala. V roce 1941, osm let po vstupu do řádu, napsala Wege der Gotteserkenntnis (Cesty k poznání Boha). Už samotný název ukazuje, že touha jejího srdce nijak nezeslábla. více

Edita se na manželství dívala realisticky, ale věděla, že mnoho mladých lidí má o této oblasti hodně iluzí a naivních představ. Když na jedné přednášce v Mnichově mluvila k mladým učitelkám, muselo pro ni být zábavné sledovat výrazy jejich tváří. Mladé dívky těšící se na šťastný rodinný život, najednou uslyšely: „Jsem přesvědčena, že součástí i těch „nejšťastnějších“ manželství je jistá míra mučednictví a že je to spíše pravidlem než výjimkou.“ více

Už jste někdy viděli špačky na poli? Stačí, aby vzlétl jeden nebo dva ptáci, a celé hejno se vznese za nimi. Také spousta dalších zvířat se chová stádně, například Rabelaisovy ovce. Při plavbě na moři koupí jeho hrdina Panurgos od obchodníka ovci a hodí ji do moře. Zbytek stáda, který zůstal majetkem obchodníka, se vrhne za ní spolu s majitelem zavěšeným na posledním zvířeti a všichni se utopí. více

V příběhu slepého žebráka u Jericha (viz Mk 10,46-52) nacházíme velmi jasně popsán způsob, jakým se lze setkat s Ježíšem a následovat jej. Podle evangelia projde slepec procesem, který jej dovede od uzdravení tělesného k uzdravení duchovnímu, takže místo aby „seděl u cesty“ nakonec „jde tou cestou za ním“. více

Tato kniha obsahuje rozjímání o evangelijních blahoslavenstvích, jež jsem v přítomnosti papeže Benedikta XVI. předložil Papežskému domu v době adventní r. 2006 a postní r. 2007. více

Proč bychom si však měli koupit a hlavně přečíst právě tuto knížku? Protože otec Raniero Cantalamessa, jehož prostý a uchvacující způsob kázání si již získal veliké množství příznivců, dokáže nabídnout krátké úvahy, které nejsou odtržené od života a které zároveň ponechávají prostor pro tajemství, pro půvab nového, opravdovějšího, a tudíž krásnějšího života. více

Pokud je pravda – jak ujišťuje velký teolog Hans Urs von Balthasar – že v církvi není člověk, jenž by nemohl být Karmelu za něco vděčný, pak je kniha otce Antonia M. Sicariho určena nejen velké karmelitánské rodině, ale i každému věřícímu, který si chce přečíst vyprávění o Božích zázracích v lidství světců. více

Na světě může být tolik otázek... a myslím, že by se těžko našla otázka, kterou by ještě nevyslovilo nějaké dítě. Můj čtyřletý vnuk se mne už ptal na tolik věcí..., většinu otázek, a těch nejnesmyslnějších zvlášť, už pravděpodobně spotřeboval. A přesto se stále najdou takové, kterými mne překvapí. více

Milí mladí přátelé! Dnes vám doporučuji k četbě zcela mimořádnou knihu. Mimořádnou svým obsahem i způsobem, jakým spatřila světlo světa. Rád bych vás seznámil s tím, jak byla vytvořena, protože tak hned vyjde najevo, čím je tato kniha tak zvláštní. více

Pokud nějaký fanoušek tramvají a Prahy pojme úmysl projet všechny pražské linky od čísla 1 do čísla 37, nemůže svému závazku dostát. Po lince číslo 12 totiž následuje hned linka číslo 14. Třináctka prostě vypadla. Slyšel jsem odůvodnění, že lidé se jí báli jezdit, tak proto byla vypuštěna. Mnozí totiž věří na pověru, že číslice 13 přináší smůlu a neštěstí. A pak že nejsme věřící národ! Lidé tedy přece jenom v „něco“ věří! více

Jako dítě jsem neměl příliš rád květiny. Jako kluk jsem je považoval za spíše ženskou záležitost. Proto jít si s kytkou pro vysvědčení mi vždy působilo hotové utrpení. I později, když jsem začal nosit kytky některým dívkám, jsem si v duchu říkal, proč nemají raději salám, knihu, nebo prostě něco užitečného… více

Jaká (jaký) jsi za svobodna, taková (takový) budeš v manželství. Jen to kladné v tvém životě bude kladnější a to záporné výrazněji negativní. (Josh McDowell) více

Dva výkřiky a dvě bytosti si padly do náručí. Bezděčný, instinktivní pohyb, který nebylo možno předvídat, který by nic nemohlo zadržet. První se vzchopil muž, ačkoli bychom čekali pravý opak. „Slečno,“ zakoktal a vymanil se z objetí, „odpusťte mi to. Vidíte, že jsem se dočista zbláznil.“ „Pak jsem se zbláznila i já,“ odpověděla Klotylda a spustila lehýnce ruce podél těla. „Ne, nezbláznili jsme se ani jeden ani druhý a zbytečně se omlouváme. Objali jsme se jako dva velmi nešťastní přátelé, to je všecko… více

Výběr z knižního rozhovoru s Otou Mádrem. více

Ilustrátorku Markétu Laštuvkovou znají čtenáři už z několika knih vydaných Karmelitánským nakladatelstvím. Tato akademická malířka, která se věnuje ilustracím dětských knih i poezie, malbě i grafice. více

Jednou jsem se svými dvěma dětmi zakotvil v občerstvení McDonald’s. Po nasycení jsem popíjel Café latte a děti dováděly v dětském koutku. Tu jsem si všiml, že na mou dvouletou dceru Terezku doráží nějaký cizí kluk, asi čtyřletý. Hned jsem však nezakročil, aby se dcerka postupně otrkávala životem. Nicméně jsem si přisedl blíže, abych v případě nouze nejvyšší mohl provést záchranný výsadek. více

Křesťanský čas se liší od jakéhokoli jiného času tím, že je bytostně poznamenán časem Ježíšovým. V křesťanském čase nadále trvá čas Kristův: ovšem nikoli tak, že by byl křesťanský čas s Pánovým naprosto totožný, neboť v jeho čase je cosi neopakovatelného a charakteristického pouze pro něho, ovšem právě jeho čas dodává času křesťanskému specifický rys. Chceme-li jako křesťané vědět, jakým způsobem přistupovat k času, měli bychom zaměřit pozornost na Ježíše a podívat se, jak on žil v čase. více

Oblíbený autor Karmelitánského nakladatelství zahajuje stovkou svých „minutových“ zamyšlení novou knižní řadu „Na minutu s ...“. V této publikaci si v myšlenkových „jednohubkách“ všímá nejrůznějších stránek lidského života. Nabízená zamyšlení je třeba nechat – podobně jako jednohubky na jazyku – volně rozplynout v našich vlastních úvahách. více

Velkým přínosem dnešní moderní doby s vyspělou technikou je skutečnost, že sport už není výsadou pouze oněch fyzicky zdatných, odvážných, houževnatých a, v duchu Fügnerova hesla „Ni zisk ni slávu“, nezištných borců. Dnes dík vyspělé technice může sportovat kde kdo. Stačí sednout si před televizní obrazovku. více

Humor nesmí chybět. Vybíráme vtipy o mniších, jak je v knize Abba, proč nosíš tak těsné sandály? zpracoval R. Kern. více

Mezi lidmi je rozšířeno zbožné mínění, že hvězda, která vedla krále z Východu, se znovu rozzáří s blížící se dvanáctou svatou nocí a bude putovat nad příbytky lidí. Toto poselství nebes prý mohou pozorovat jen vyvolení. A přesto kdysi vazač košťat v jedné zapadlé vesnici spatřil hvězdu přejít nad svou chýší. Odehrálo se to tak... více

Deset let poté, co Katolická dogmatika vyšla poprvé, se ke čtenářům dostává její sedmé vydání s aktualizovaným přehledem literatury. Oproti široce rozšířenému mínění si reflektovaná víra stále nachází cestu k dnešnímu člověku. Současný člověk je v duchu a ve svobodě stále oním „posluchačem slova“ a adresátem svobodného Božího jednání v dějinách. více

Kam jsem se v poslední době hnula, tam se probíralo pět jazyků lásky. Je to nějaká móda. Pěkná a zajímavá móda. Dost praktická, řekla bych. Tuhle jsem zase seděla na nějakém dýchánku a jedna z přítomných dam horlila pro jazyky lásky. více

Onehdy za mnou přišla moje dcera Anička se zvídavým dotazem. „Mami, co je to bezpodmínečná důvěra?“ „Kdes to vzala?“ podivila jsem se já. „Ále, čtu teď dopis Římanům. Tak co to teda je?“ „No bezpodmínečná znamená, že si nedáváš žádné podmínky, že důvěřuješ vždycky, i když nerozumíš nebo se ti to zdá divné, prostě vždycky.“ Zdálo se, že to chápe, a další otázka na sebe nedala dlouho čekat: „Aha, a je to důležitý?“ To je typická moje dcera. Žádné zbytečnosti v hlavě nedržet. „No jasně. To je to nejdůležitější, co v životě potřebuješ mít: bezpodmínečnou důvěru k Bohu.“ Anička spokojeně odešla do svého pokoje a já jsem se zase vrátila ke své původní práci, ke škrábání brambor. Ale ta otázka mi nedávala klid. více

Únavný den. Spousta lidí, mnoho povyku, přemíra pokynů, žádostí a příkazů. Každý, koho jsem dneska potkala, ode mne něco chtěl. Cítím se úplně prázdná, spotřebovaná, vyčerpaná. Až přijdu domů, nic jiného mne nečeká. Zase nastane kolotoč pokynů, žádostí a příkazů. Můj čas nepatří mně. Patří mému zaměstnavateli a mé rodině. více

Když se zadíváme na vánoční liturgii církve, může nám připadat jako vzácná látka, která je utkána z rozmanitých vláken: z vláken Starého zákona, žalmů a proroků, listů Pavlových a konečně z různých barevných odstínů tří evangelistů – Matouše, Lukáše a Jana. Dva z nich, Lukáš a Jan, však tvoří vlastní dvojzvuk, na kterém stojí a ve kterém tkví vánoční víra církve. Kdybychom některého z nich odstranili, bylo by narušeno samo vánoční tajemství. Lukáš, který ve svém podání více vychází z toho, jak o všem rozjímala a ve svém srdci uchovávala Maria, nám ve své zprávě umožňuje rozpoznat lidskou blízkost, mateřské teplo a srdečnost, s níž Matka Páně prožila události svaté noci. více

Vážení čtenáři, dostáváte do rukou překlad sedmého vydání vysokoškolské učebnice dogmatiky německého teologa a řezenského biskupa Gerharda Ludwiga Müllera, žáka profesora teologie a mohučského biskupa kardinála Karla Lehmanna, který po dvě desetiletí předsedal Německé biskupské konferenci. více

Už léta se snažím lidi kolem sebe učit doprovázení nemocných a umírajících a často mívám pocit, že házím hrách na stěnu. Někteří si zacpou uši a utíkají přede mnou, jakoby jim hořelo za zády. Nejspíš je to tím, že to neumím tak, jako Eric-Emmanuel Schmitt. více

Bylo jednou jedno dítě, které pozorovalo dědečka při psaní dopisu. V jednom okamžiku se ho zeptalo: „Dědečku, sepisuješ příběhy, které jsme spolu prožili? Není to náhodou vyprávění o mně?“ více

Toto je příběh hledajícího muže. Hledající je někdo, kdo hledá. Není to nutně ten, kdo nachází. Ani to není někdo, kdo ví, co hledá. Je to jednoduše člověk, pro něhož je život hledáním. více

Narozdíl od egyptských anachórétských zkušeností duchovního zápasu, který se odehrává v samotě pouště a má podobu přímých ataků mnicha zlem, je martinovský způsob zápasu zasazen do konkrétního každodenního života. Zápasy se neodehrávají na nehostinné poušti, ale ve městech a venkovských osídleních, mezi všemi skupinami lidí gallské společnosti. více

Zvláštní místo má v Symeónově pojetí skrytá modlitba (krypté meleté). Souvisí s tradicí neustálé modlitby či modlitby Ježíšovy, i když přímo tento pojem u Symeóna nenajdeme. V začátcích své duchovní cesty přijal radu, »maličký příkaz« svého duchovního otce Symeóna, který mu půjčil knihu Marka Mnicha (neboli Askety, srov. 20.3.4). Marek byl autorem devíti drobných teologických a duchovních textů. více

Úvaha Hanse Maiera Nastává hodina laiků? (Perspektivy 7/2001) srozumitelně charakterizuje dělbu práce mezi kleriky a laiky v církvi v nesnadné situaci dnešního světa. Sugestivní vliv sekularizovaného prostředí vnáší nejistotu do myslí a srdcí mnohých věřících a působí rozpaky nad věkovitou církevní praxí. více