Dvěma příhodám z dětství přičítal otec Pio vždycky zvláštní důležitost, proto se k nim často vracel se svými duchovními vůdci. K oběma došlo asi v jeho patnácti letech, krátce před rokem 1903, kdy vstoupil ke kapucínům. Obě příhody měly velký význam pro průběh otcova života. více

Maria drží v náruči Ježíšovo mrtvé tělo po sejmutí z kříže
a ukazuje nám ho, jako kdyby chtěla říct:
„Nebojte se k němu přiblížit.
Pohleďte na něho.
Zemřel, aby vykoupil váš strach, vaši úzkost,
vaši osamělost, váš pocit odmítnutí…“
více

Jedna moje známá přišla o dceru,
za velmi drastických okolností.
Statečně tomu čelí,
nachází oporu ve své víře
a ve své přirozené důstojnosti. více

Byl jsem svědkem toho, jak jedna maminka vysvětlovala svému dítěti, že kříž pravou rukou od čela k srdci a od levého ramene k pravému děláme proto, že Bůh je nahoře, dole, vlevo i vpravo. Je pravda, že Bůh je skutečně všude a obklopuje nás zezadu i zpředu (Žl 139). Ale to není důvod, proč děláme na začátku mše znamení kříže. více

Je velice důležité vrátit se k základům, znovu objevit, co je podstatné, skrze to, čeho se dotýkáme a co vidíme při slavení svátostí. Prosba svatého apoštola Tomáše (srov. Jan 20,25), tedy uvidět rány po hřebech v Ježíšově těle a dotknout se jich, je touha mít možnost se nějak „dotknout“ Boha, abychom v něj uvěřili. To, o co žádal svatý Tomáš, potřebujeme my všichni – vidět ho a dotknout se ho, abychom ho mohli poznat. Svátosti vycházejí tomuto lidskému požadavku vstříc. Svátosti, a zejména slavení eucharistie, jsou znamením Boží lásky, přednostními cestami k setkání s Bohem. (papež František) více

„Svatost není nic mimořádného, není jen pro vyvolené. Svatost je velmi prostý úkol pro každého z nás: vždy a všude s úsměvem přijmout Boha.“ To jsou slova matky Terezy z Kalkaty, jedné z největších osobností 20. století, kterou milovali a obdivovali nejen křesťané, ale i vyznavači jiných náboženství a bezvěrci. Cti oltáře se jí dostalo neuvěřitelně brzy: papež Jan Pavel II. ji blahořečil již dne 19. října roku 2003, tedy sotva šest let po její smrti. více

Víno v proměnách věků – Dvojí přístup k vínu v Bibli – Kdy je víno požehnáním a kdy prokletím?
S jistou nadsázkou lze říci, že národy se staly civilizovanými až tehdy, když se začaly zabývat pěstováním a výrobou vína. Vinná réva se na naší planetě objevila již v druhohorní křídě. Lidé ji začali využívat s neolitickou revolucí a přechodem na zemědělský styl života. Příběh vína sahá od Gruzie a Arménie přes Persii a Egypt faraonů, kde vinařské technologie dosahují svého vrcholu. Víno se šíří ve starověkém Řecku, kde bylo uctíváno jako dar boha Dionýsa, i v Římské říši, kde se výroba vína sofistikovanými metodami stává nedílnou součástí evropské civilizace. K tomu podstatně přispělo i křesťanství, které potřebuje víno pro bohoslužbu. více

Ó cesty plné zákrut!
Běda opovážlivé duši, která doufá,
že dosáhne něčeho lepšího,
když se od tebe vzdálí!
Převracej se dopředu,
na záda, na bok nebo na břicho,
všechno je tvrdé – a jen ty jsi odpočinutí.
A hle, ty jsi tady a osvobozuješ nás
od politováníhodných omylů
a uvádíš nás na svou cestu.
více

U Moniky – jako mladé dívky – se nepozorovaně objevila náklonnost k vínu. Když ji totiž rodiče poslali, aby nabrala ze sudu víno, ponořila do sudu nádobu na víno, ale než z ní přelila víno do láhve, trošičku z nádoby usrkla: víc zprvu vypít nesvedla, protože jí to nechutnalo. Ale když k té kapce přidávala den po dni kapky další, propadla tomuto návyku tak, že už byla schopná vypít pohárky plné vína až do dna. více

Můj Otče, odevzdávám se ti,
učiň se mnou, co se ti zalíbí.
Ať se mnou učiníš cokoliv,
děkuji ti za to.
Jsem připraven na všechno,
všechno přijímám.
více

Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak starobylá i tak nová.
Pozdě jsem si tě zamiloval.
A pohleď: tys byl uvnitř
a já venku a hledal jsem tě tam
a napadal jsem, já hrozný člověk, to krásné, co jsi stvořil.
více

Byl jsem přesvědčen, že katolíci uctívají Marii tak, jako se my protestanti modlíme k Bohu. Na mnoha fotografiích lidé klečí před obrazem Marie nebo před její sochou či ikonou. Existuje nespočetné množství obsáhlých knih o Marii a desítky modlitebních knížek. Klasický protestantský názor, opírající se o biblický zákaz uctívání model, mariánskou úctu hodnotil jako formu modlářství. Otázky týkající se Marie mě znepokojovaly a instinktivně jsem je odsouval do pozadí. Nezastávala významné místo ani v mých kázáních, ani v životě. více

Maxmilián Maria Kolbe se narodil dne 8. ledna roku 1894 ve středním Polsku. Jeho rodiče byli textilní dělníci. V roce 1907 byl přijat do minoritského semináře ve Lvově, kde pokračoval ve studiích a dne 4. září roku 1910 vstoupil do noviciátu a přijal jméno Maxmilián. více

V pátek 17. června 1949, zaťukal na slavonickou faru tajný kurýr a předal faráři i kaplanovi oběžník v cyklostylové formě, tentokrát určený nejen kněžím, ale i věřícím. Vznikl na tajné poradě biskupů 15. června v Praze a byl tajně rozmnožován a šířen. Přinášel ve stručnější formě poselství pastýřského listu Hlas československých biskupů a ordinářů v hodině velké zkoušky, který měl být přečten v neděli před hlavní slavností Božího Těla. Biskupové v něm zcela otevřeně vyjádřili znepokojení nad tím, že komunistický stát zasahuje do záležitostí církve, je vůči ní postupováno nepřátelsky a je jí nepravdivě dáváno za vinu ztroskotání jednání mezi státem a církví. Církevní hodnostáři odsoudili zastavení církevního tisku, Katolickou akci a připomenuli exkomunikaci všech, kteří se na ní podílejí. více

Edita Steinová se narodila dne 12. října roku 1891 ve Vratislavi (tehdy německá část Slezska) jako poslední z jedenácti dětí. Ten den byl židovský svátek Kippur, Den smíření. Jako dvouleté jí zemřel otec. Augusta Courantová, její matka, se jako biblická „žena statečná“ ujala zodpovědnosti za výchovu svých dětí. Byla velice zbožná a spolu s hmotným zajištěním se starala i o duchovní formaci svých dětí a správnou výchovu jejich svědomí. To vše ale nezabránilo Editě prožít v dospívání krizi víry a projít obdobím vnitřních zmatků a úzkostí. Rozhodla se být ateistkou, zároveň se však nevzdala hledání pravdy. více