V pátek 17. června 1949, zaťukal na slavonickou faru tajný kurýr a předal faráři i kaplanovi oběžník v cyklostylové formě, tentokrát určený nejen kněžím, ale i věřícím. Vznikl na tajné poradě biskupů 15. června v Praze a byl tajně rozmnožován a šířen. Přinášel ve stručnější formě poselství pastýřského listu Hlas československých biskupů a ordinářů v hodině velké zkoušky, který měl být přečten v neděli před hlavní slavností Božího Těla. Biskupové v něm zcela otevřeně vyjádřili znepokojení nad tím, že komunistický stát zasahuje do záležitostí církve, je vůči ní postupováno nepřátelsky a je jí nepravdivě dáváno za vinu ztroskotání jednání mezi státem a církví. Církevní hodnostáři odsoudili zastavení církevního tisku, Katolickou akci a připomenuli exkomunikaci všech, kteří se na ní podílejí. více

Edita Steinová se narodila dne 12. října roku 1891 ve Vratislavi (tehdy německá část Slezska) jako poslední z jedenácti dětí. Ten den byl židovský svátek Kippur, Den smíření. Jako dvouleté jí zemřel otec. Augusta Courantová, její matka, se jako biblická „žena statečná“ ujala zodpovědnosti za výchovu svých dětí. Byla velice zbožná a spolu s hmotným zajištěním se starala i o duchovní formaci svých dětí a správnou výchovu jejich svědomí. To vše ale nezabránilo Editě prožít v dospívání krizi víry a projít obdobím vnitřních zmatků a úzkostí. Rozhodla se být ateistkou, zároveň se však nevzdala hledání pravdy. více

Zeptal jsem se na svého Boha hmoty světa
a odpověděla mi: „Já nejsem Bůh – ale on mě stvořil.“
Zeptal jsem se země
a řekla: „Nejsem Bůh.“
A všechno, co je na zemi,
vyznalo totéž.
Zeptal jsem se moře a hlubin a hemžících se živočichů
a odpověděli: „Nejsme tvůj Bůh; hledej nad námi.“
Zeptal jsem se vzdušných vánků
a celý vzduch i se svými obyvateli pravil:
„Nejsem Bůh.“
více

Narodil se v roce 1491 v Azpeitii, v baskické provincii Guipuzcoa (Španělsko) jako poslední ze třinácti dětí. Věž, v níž se narodil, se jmenovala Loyola, a odtud má také Ignác své přízvisko. Nazývat dítě podle jména domu (věže nebo hradu), kde se narodilo, byl typický baskický zvyk. více

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí je jedním z pražských památných míst, jež je spojeno s velmi silným a dramatickým příběhem. Od svého vzniku je jakýmsi lakmusovým papírkem sporu o smysl českých dějin a duši českého národa.
Sloup Panny Marie je spojen s konkrétními událostmi 17. století: s některými bezprostředně, s jinými jako důsledek a projev směřování společnosti té doby. Právě záměna prvotního důvodu vzniku sloupu za jeho chápání jako pouhého symbolu směřování českých dějin po Bílé hoře je příčinou mnoha vášní kolem Mariánského sloupu. více

Co znamená výraz „Svatá Anna samotřetí“? Ve staré češtině slovo „samodruhá“ znamenalo těhotná nebo mající dítě. Slovem „samo třetí“ se pak označuje babička, která vychovala dceru, a ta potom opět dceru nebo syna. Tímto se znázorňuje „babičkovské“ pouto svaté Anny ke Spasiteli. Není však známo, že by svatá Anna opravdu Ježíška chovala. více

Svatý Šarbel byl libanonským maronitským knězem. V touze po větší samotě a nejvyšší dokonalosti opustil klášter v libanonské Annaie a odešel do poustevny, více

Vzájemná úcta v manželství
není nic strojeného.
Je nezbytná k tomu,
aby se člověk necítil v manželství
ponižovaný, zneuznaný nebo zanedbávaný.
Popřípadě vlastněný jako předmět.
více

Ježíš pravil: „Marie!“…
„Rabbuni!“, odvětila Marie Magdalská.
V zahradě Kristova hrobu se tak odehrává rozhovor Boha a jeho stvoření, vzniká společenství, které bylo kdysi přerváno. Je úsvit „prvního“ dne, čas milosti. Je to začátek nové naděje, jež vypučela na dřevě kříže. Zoufalá Marie Magdalská stála před prázdným hrobem a hledala tělo svého Pána. A plakala, neboť nevěděla, kde je najít. více

K početným obětem Velké francouzské revoluce patří kromě mnoha dalších řádových sester a bratří také šestnáct karmelitánek z kláštera Compiègne u Paříže. Žily zbožně a ve skrytosti ve skromném domě nedaleko královského zámku. Zůstávaly věrné přísným řádovým regulím, a jejich skromný život tak silně kontrastoval s hýřivou nádherou královského dvora v sousedství. Možná právě proto někteří příslušníci královského dvora, mezi nimi i matky a manželky králů, udržovali po celé generace blízké vztahy s tímto i s jinými karmelitánskými kláštery. Mnohé dcery příslušníků vysoké aristokracie se staly jeptiškami a ztělesnily tak v nejčistší podobě ony ušlechtilé rysy, které už nebyly vlastní šlechtě žijící v luxusu uprostřed francouzské společnosti zralé pro nadcházející bouřlivé změny. Oprávněné volání po reformě této společnosti ale vedlo k revolučnímu hnutí, které s sebou nakonec přineslo krvavou hrůzovládu, jež měla trvat po celé roky. Do běhu událostí byly vtaženy i takové ostrovy pokoje, jakými až dosud byly karmelitánské kláštery. Ve skrytu uzav... více

Původ úcty k Panně Marii Karmelské je spjat s karmelitánským řádem, jehož první členové se přibližně ve 12. století usadili na hoře Karmel ve Svaté zemi (hebrejsky Karmel = Boží vinice). Jedná se o vápencové horské pásmo dlouhé asi pětačtyřicet kilometrů a táhnoucí se od Samaří až k rovině Jisreel. Na hoře Karmelu se nacházejí jeskyně obývané již v prehistorických dobách. Hora se proslavila tím, že na ní prorok Eliáš vyzval Baalovy a Aštartiny kněze k zápasu. V době křižáckých výprav se stala hora Karmel centrem poustevnického života. Latinští karmelitáni, schválení papežem Honoriem III. v roce 1226, zde zasvětili malý kostelík Panně Marii. Když pak byli karmelitáni pronásledováni muslimy, utekli okolo poloviny 14. století z hory Karmel a rozšířili se po celé Evropě. více

Ve svém životě jsem upadal do trápení, zmatků a chyb,
protože všechny radosti, slávu a pravdu
jsem nehledal v Bohu.
Ale hledal jsem to vše v jeho tvorech,
i sám v sobě a v jiných lidech.
více

asi 480, Nursie (Perugia) – 543, nebo 560, Monte Cassino (Frosinone) více

Neodpuštění v našem duchovním životě připomíná jízdu autem se zataženou ruční brzdou. Odráží se v kvalitě našich mezilidských vztahů, narušuje naši duševní stabilitu a rovněž ovoce našeho každodenního snažení je pak jakési jalové. Týká se všech lidí bez rozdílu, ať už jsou věřící, nebo nejsou. Problém je, že svět kolem nás dnes vytěsňuje pojmy jako vina nebo hřích. Naučili jsme se mluvit raději o pocitech viny, sebevýčitkách. Pojem hřích jsme nahradili slovem problém. Dnes nikdo nepomlouvá, nezávidí, nedělá rozbroje ve vztazích, nepodvádí – dnes má každý jen vztahový problém. A máme pocit, že kde není vina, tam není třeba žádat o odpuštění. více

Přiblížila se hodina, kdy se Cyrilovi mělo dostat pokoje a kdy měl byt přenesen do věčného života. Tu pozdvihl své ruce k Bohu a v slzách se modlil: „Hospodine … dej, ať se tvá církev hojně rozroste, spoj všechny v jedno, učiň je lidem vyvoleným, ať jsou jedné mysli v tvé pravé víre a správném vyznaní, a vdechni jim do srdce slovo svého učení. Je to jistě tvůj dar, že nás nehodné přijal za hlasatele evangelia svého Krista. Odevzdávám ti jakožto tvé ty, které jsi mi svěřil: usiluji o dobré skutky a konají, co je ti milé. Spravuj je svou mocnou pravici, vezmi je pod ochranu svých křídel, ať všichni chválí a oslavuji tvé jméno, Otče i Synu i Duchu svatý, navěky. Amen.“ více