Ve špinavé jeskyni, užívané k houfování a napájení vepřů, zažila 11. února roku 1858 mladá francouzská venkovanka Bernadeta Soubirousová první z osmnácti zjevení výjimečně krásné Paní v bílé říze s modrou šerpou a se zlatými růžemi na nohou. Tato nesčíslněkrát a v mnoha jazycích popisovaná událost, často vyšperkovaná idealizovanými historkami, se pro budoucí pokolení zachovala v literární, dramatické i výtvarné podobě. Přitažlivost Bernadetiných zjevení je zcela pochopitelná, neboť jejich dějištěm je pohádková pyrenejská krajina, onen drsně rozeklaný horský předěl mezi Francií a Španělskem. Protagonistka příběhu je v každém směru prosté dítě, chudé a stonavé, dívka bez jakéhokoli akademického vzdělání, má však ryzí a poctivou víru, a proto dokonale zapadá do tajemných úradků Božích. více

Občas nás přepadá strach z nebezpečí, samoty, odmítnutí nebo zranění.
Svíčka vydává světlo, které zahání temnotu.
Podobně i Boží láska zahání temnoty,
které cítíme v sobě.
Láska zahání strach,
podobně jako světlo zahání tmu.
Svíce je působivý symbol Božího světla,
které září do temnoty.
více

Co tvoří svobodu? Zde je třeba se vyrovnat s vžitými nedorozuměními. Za prvé často věříme tomu, že čím větší máme možnost výběru, tím jsme svobodnější. Hlubokým nedorozuměním nové doby je také přesvědčení, že lidská svoboda tkví v naprosto nevázaném jednání bez jakýchkoliv zábran. více

(*Roccasecca 1225/26 - +Fossanova 7.3.1274). Tomáš patří k největším teologům a filozofům křesťanského Západu. více

Svátek obrácení svatého Pavla (25.1.)
Před svým obrácením nebyl Pavel v žádném případě vzdálen Bohu a jeho Zákonu. Naopak, byl pravověrným Židem, až fanaticky věrným předpisům Zákona. Ve světle setkání s Kristem však pochopil, že se tím snažil prosazovat jen sám sebe a svou vlastní spravedlnost a že s celou svou spravedlností žil jenom sám pro sebe. Pochopil, že je zcela nevyhnutelné změnit zaměření svého života. A toto nové zaměření vyjádřil ve slovech: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20). více

Ach můj Ježíši,
jak je těžké snášet utrpení toho druhu,,
kdy je k nám někdo nelaskavý,
a dělá nám něco nepříjemného, více

Církev, ze své podstaty dialogická, je obrazem Boží Trojice a je vedena Duchem Svatým; proto je bezpodmínečně povinna podporovat jednotu všech Kristových učedníků. Stejně jako všechny ostatní její aktivity má i katecheze ze své podstaty v důsledku hnutí podněcovaného Duchem Svatým ekumenický rozměr, který katolickou církev nutí hledat společně s ostatními církvemi nebo křesťanskými denominacemi dokonalou jednotu, kterou si přeje Pán, založenou na křtu, Písmu svatém, společném dědictví víry a zejména dnes i na intenzivní zkušenosti společného mučednictví. více

Ježíši můj, podpírej mě,
až přijdou obtížné a pochmurné dny,
dny [bolestných] zkušeností, dny zkoušek,
až utrpení a ochablost začne doléhat na mou duši i tělo.
Podpírej mě, Ježíši,
dej mi sílu snášet utrpení.
Všechna má naděje je Tvé nejmilosrdnější Srdce,
nemám nic ke své obraně, jedině Tvé milosrdenství,
v ně kladu všechnu svou důvěru.
více

Není snadná věc
vesele snášet utrpení,
zvláště nezasloužená.
Přirozenost se bouří.
více

„Hvězdopravci“, které zmiňuje evangelista Matouš ve svém vyprávění, byli vědci, kteří pozorovali pohyb nebeských těles, vypočítávali jej a zaznamenávali do astronomického kalendáře. Jedna proslulá hvězdárna se například nacházela na břehu řeky Eufratu severně od Babylónu ve slunečním chrámu v Sipparu. Tam byl pro rok 7 před Kristem vypočítán velkolepý a nesmírně vzácný nebeský úkaz: trojité setkání (konjunkce) planet Jupiter a Saturn v souhvězdí Ryb. Planety se na obloze objevovaly tak blízko sebe, že působily dojmem jediné nápadně veliké hvězdy. Jupiter byl tehdy považován za hvězdu králů a Saturn za hvězdu židovského národa. Proto si učenci mohli vyložit nebeský úkaz následovně: „V zemi Židů se narodí vládce světa.“ více

V Jeruzalémě se o ničem jiném nehovořilo:
„Prý se narodil židovský král…“
„A kdo to říká?“
„Přijeli nějací mudrci z východu, pohané, milovníci hvězd.“ V chrámu si to šeptali kněží a obchodníci, rabíni pátrali ve svých knihách a hledali stopu, která by jim pomohla najít ono dítě, pastýři se svými stády roznášeli zprávu v sousedních národech, vždy nedůvěřiví rolníci se dívali úkosem na nebe, zdali tam i oni náhodou nespatří hvězdu, a dokonce i celníci zapomněli na chvíli na svou práci výběrčích, aby se poptali, kdo může být onen tak obávaný a očekávaný král. více