více

více

více

Narozený u Svitav v německé enklávě,
jako kněz působil ve Zvonkové na Šumavě.
Za své protinacistické postoje byl poslán do Dachau,
kde v březnu 1945 zemřel při ošetřování ostatních spoluvězňů.
Za svou činnost získal přezdívku „Anděl z Dachau“. více

„Ve tvé duši jsou všechny roční doby, a raduji se z toho před Bohem. Občas prožíváš zimu jako čas velké neplodnosti, roztržitosti, znechucení a nudy, jindy zase úlevu máje s vůní svatých květů, občas zase žár touhy podobat se našemu dobrému Bohu. Zbývá už jen podzim, v němž, jak se ti zdá, nevidíš a neuvědomuješ si hojnost ovoce… Chtěla bys, aby se všechno odehrávalo na jaře a v létě, avšak, má nejmilovanější dcero, věnec vítězství získá ten, kdo statečně bojoval. více

Jeden kamarád z legrace říká nikoli „jdu na mši“, ale „jdu na meš“.
Podezřívám ho, že spíše říká, že jde na m*a*s*h.
Nevím, zda je to proto, že chce být vtipný (on obvykle opravdu vtipný je!),
nebo protože je slovo mše natolik nesrozumitelné, že svádí k tomu je komolit.
Kde se vlastně vzalo slovo mše?
více

Byl jsem svědkem toho, jak jedna maminka vysvětlovala svému dítěti, že kříž pravou rukou od čela k srdci a od levého ramene k pravému děláme proto, že Bůh je nahoře, dole, vlevo i vpravo. Je pravda, že Bůh je skutečně všude a obklopuje nás zezadu i zpředu (Žl 139). Ale to není důvod, proč děláme na začátku mše znamení kříže. více

Jedna moje známá přišla o dceru,
za velmi drastických okolností.
Statečně tomu čelí,
nachází oporu ve své víře
a ve své přirozené důstojnosti. více

Byl časný podzim a jedna paní si vyšla na procházku po asfaltové silnici. Nalevo od silnice byl smrkový les, napravo svah a potom pole. Slunce svítilo. Paní si na svahu všimla obrovského mraveniště. Mravenci pilně běhali přes silnici do smrkového lesa a sbírali jehličí a chrastí na stavbu mraveniště. Avšak po několika minutách vždy přijelo auto a několik tuctů mravenců přejelo. Ostatní byli trochu zmatení, ale pohybovali se dál v oné smrtonosné stopě. více

„Svatost není nic mimořádného, není jen pro vyvolené. Svatost je velmi prostý úkol pro každého z nás: vždy a všude s úsměvem přijmout Boha.“ To jsou slova matky Terezy z Kalkaty, jedné z největších osobností 20. století, kterou milovali a obdivovali nejen křesťané, ale i vyznavači jiných náboženství a bezvěrci. Cti oltáře se jí dostalo neuvěřitelně brzy: papež Jan Pavel II. ji blahořečil již dne 19. října roku 2003, tedy sotva šest let po její smrti. více

Existují neuvěřitelně podivné představy o "svatosti" - jako kdyby musel být z jiné planety nebo alespoň povznesen nad lidské pocity a potřeby. To nemá s pravou dokonalostí či svatostí v křesťanském smyslu nic společného. Míněna však není ani "perfektnost" a "výjimečnost". A že je někdo "hodný", má také málo společného se svatostí... více

Spoustu let jsem vůbec netušil, že jsem žid! Dozvím se to dost nečekaně. Jednou ve škole nadávám kamarádovi do „špinavých židáků“ a paní učitelka mě za to velice přísně potrestá. Zdá se mi to přehnané, nechápu, proč se tolik zlobí. Pro mě to je nadávka jako každá jiná. Když se vrátím domů, vypravuji matce, co se stalo. Podívá se na mě a řekne mi jen: „Ale ty jsi žid,“ a to je všechno. Cože, já že jsem žid? A co to vůbec znamená být žid? více

Byl jsem přesvědčen, že katolíci uctívají Marii tak, jako se my protestanti modlíme k Bohu. Na mnoha fotografiích lidé klečí před obrazem Marie nebo před její sochou či ikonou. Existuje nespočetné množství obsáhlých knih o Marii a desítky modlitebních knížek. Klasický protestantský názor, opírající se o biblický zákaz uctívání model, mariánskou úctu hodnotil jako formu modlářství. Otázky týkající se Marie mě znepokojovaly a instinktivně jsem je odsouval do pozadí. Nezastávala významné místo ani v mých kázáních, ani v životě. více

Maxmilián Maria Kolbe se narodil dne 8. ledna roku 1894 ve středním Polsku. Jeho rodiče byli textilní dělníci. V roce 1907 byl přijat do minoritského semináře ve Lvově, kde pokračoval ve studiích a dne 4. září roku 1910 vstoupil do noviciátu a přijal jméno Maxmilián. více

Žádné vaše poklady, vaše peníze a vaše díla,
o kterých si myslíte, že zde na zemi jsou vaším majetkem,
ani vaše kosti vám už nebudou patřit.
Člověk, který se dostaví před Pána,
zbaven vší lásky, zemře studem.
To bude jeho opravdovou smrtí,
nikoliv ten okamžik, kdy vydal svou duši.
více