Alice: O životě po smrti jsem vždy pochybovala. Jak si můžeme být jistí, že jednou, až zemřeme, budeme navěky žít? Tato věc mě stále znepokojuje!

Ježíš: Když Bůh stvořil člověka, učinil ho odlišného od ostatních živočichů. Co se týče těla, rozdíl je malý. Na chvilku však nechme stranou problém evoluce a humanizace, tedy polidšťování. Skutečný rozdíl spočívá v tomto: smrt zvířete znamená jeho úplný konec, zatímco u člověka to neplatí! Když zemře člověk, zemře jen jeho tělo, ale ne duch. Jeho život pokračuje navěky. více

Modlitba za zemřelé rodiče
Bože, ty jsi nám přikázal ctít a milovat otce a matku;
vyslyš mé modlitby za mé zemřelé rodiče.
Odevzdávám je do tvé náruče
a odpouštím jim vše, čím se snad ze slabosti proti mně provinili.
Odplať jim za všechno dobré, co mě i druhým prokázali
a ve svém milosrdenství jim odpusť,
čím se provinili proti tobě a bližním.
Dej, abych je jednou mohl(a) znovu vidět
v radosti a jistotě, že už nikdy nebudeme od sebe odloučeni
a že všichni najdeme u tebe věčný domov.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
více

Když přemýšlím o tom, jaký by mohl být onen svět, obracím se pomocí analogie k úžasné ukázce Božího milosrdenství v podobenství o marnotratném synu (srov. Lk 15,11–24). Máme tu židovského chlapce, který spáchá dva z nejhorších možných hříchů – prohýří otcovo dědictví a je na tom tak bídně, že by vzal zavděk i jídlem pro vepře. Pak se rozhodne jít domů a usmířit se s otcem. Myslím, že tak bude vypadat smrt, poslední cesta, pro každého z nás. více

S Ježíšem se můžeme setkat různým způsobem, ale rád bych vám ukázal čtyři stupně nebo čtyři různé způsoby či dimenze tohoto setkání. Formuluji to takto jen pro větší srozumitelnost. Nemám v úmyslu rozdělovat lidi do různých kategorií, jako kdyby byl jeden člověk na prvním stupni a další na druhém… Tyto stupně nebo různé dimenze se často navzájem prolínají, ale měli bychom si je pro lepší pochopení zapamatovat. více

Nastoupil jsem do prvního ročníku litoměřického semináře. Po slavnostním zahájení akademického roku jsem se první říjnovou neděli s ostatními bohoslovci vypravil na Radobýl. Přibližne 120 let přede mnou byl v Litoměřicích advokátním koncipientem Karel Hynek Mácha. V neděli 23. října 1836 také došel na kopec Radobýl a posadil se u tří křížů. Vytáhl z kapsy papír a tužku a začal psát svou poslední báseň. Dole ve městě vyšlehl plamen. Mladý básník se nerozpakoval. Běžel do města k hořícímu ohni... více

Přijímejme okolnosti, ve kterých se nacházíte! Apoštol Pavel říká: Jsem zvyklý jíst dobré jídlo zrovna tak jako špatné. Jsem zvyklý snášet zimu i vedro. Jsem zvyklý být přijímaný i nepřijímaný. Jsem zvyklý žít v jakýchkoli podmínkách… To je charakterní muž. Tento přístup svědčí o umění přijímat nesnáze. více

Byl jednou jeden farmář, který žil v horách. Byl to chudý muž, podobně jako ostatní farmáři, kteří žili v jeho sousedství. Ale díky houževnatosti a pracovitosti se mu podařilo koupit si koně. Radoval se z toho. Farmáři z okolí mu záviděli, ale přesto přišli a blahopřáli mu. Říkali mu: “Přejeme ti, abys měl s tímto koněm hodně štěstí.” Ale on odpověděl: “Štěstí, neštěstí, kdo ví, co z toho bude.” více

Následující výstižný příběh pochází z dob pouštních otců. Jistému nezkušenému mladému učedníkovi připadalo náročné modlit se usebraně delší čas. Ustavičně pozoroval však starého mnicha, který sedával na břehu jezera a byl neustále ponořen do hluboké meditace. Po nějakou dobu chodíval za starcem s prosbou, aby ho naučil modlit se. Mnich si ho dlouho nevšímal, až jednou konečně ztratil trpělivost, chytil učedníka za hlavu a ponořil mu ji pod vodu. Ubohý mladík měl pocit, že se topí, a tak se přirozeně snažil ze všech sil vynořit. více

Jako mladý kněz jsem byl v době komunistické normalizace poslán do Českého Krumlova. Měl jsem obavy ze Státní bezpečnosti, ale skutečnost předčila všechny mé představy. Naivně jsem se domníval, že když nebudu příliš vyčnívat, estébáci si mě nevšimnou. Opak byl pravdou. Byl jsem tu více na očích. Poprvé mě dotyční pánové navštívili ve středu 1. dubna 1975. Přišli bez ohlášení dopoledne a po zaklepání vstoupili do farní kanceláře. Strávil jsem s nimi hodinu. Slibovali, že mohu být jmenován vikářem. Na to jsem jim řekl, že už vikářem jsem. Zarazilo je to, neměli nejnovější informace, ale nenechali se zviklat a dále slibovali i vyšší církevní posty. Začal jsem být ostražitý. Pochopil jsem, kam směřují. Velmi brzy mi nabídli, abych s nimi podepsal spolupráci. více

Často se modlíme k Marii,
ale zpravidla nás ani nenapadne,
že bychom se mohli modlit s Marií.
A přitom – bylo by velmi příjemné vstoupit
během modlitby do její přítomnosti.
Cítit ji u sebe, cítit, že se modlí s námi,
že s námi chválí Boha a děkuje mu.      
Její přítomnost bezesporu umocňuje naši modlitbu,
činí ji efektivnější. Co konkrétně to však znamená? více

Terezie Martinová - dívka z bohaté rodiny, která si může dopřát mnoho... Místo toho ale vstupuje do přísného kláštera. Bylo jí patnáct let. Vstoupila na Karmel a už nikdy klášter neopustila. Svůj život strávila na několika metrech čtverečních, a přesto se stala světovou patronkou misií. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie stala bestsellerem. Chtěla žít ve skrytosti, a přece ji v současnosti milují a vzývají miliony křesťanů. Její teologický, misionářský a duchovní vliv je obrovský. více

Působení papeže Pavla VI. - Giovanni Battista Montiniho - se někdy jakoby ztrácí mezi dvěma velkými osobnostmi, jež udávaly tón na cestě katolické církve druhou polovinou dvacátého století. A to Janem XXIII. a hlavně Janem Pavlem II. Proto se na něj poněkud zapomíná, navzdory tomu, že Pavel VI. kormidloval odvážně navzdory křehké a subtilní fyzické konstituci lodičku sv. Petra ve složitých dobách velkých společenských otřesů a musel proplouvat mezi útesy složitých problémů a napětí uvnitř církve. více

Dvěma příhodám z dětství přičítal otec Pio vždycky zvláštní důležitost, proto se k nim často vracel se svými duchovními vůdci. K oběma došlo asi v jeho patnácti letech, krátce před rokem 1903, kdy vstoupil ke kapucínům. Obě příhody měly velký význam pro průběh otcova života. více

O mladičké Ludmile jde pověst celou zemí. Jak je krásná! A jaké má dobré srdce! Na břeh Labe přijíždí vznešené poselstvo: „Sám vládce české země, kníže Bořivoj, prosí Ludmilu, aby se stala jeho ženou!
Ludmila opouští rodný kraj. Kolem cesty jsou zástupy lidí, každý jásotem a radostným voláním zdraví svou novou kněžnu. Hoj, to je ale slavná svatba! Když poté kníže Bořivoj přivádí Ludmilu do korunovační síně a nová česká kněžna usedá na trůn, všichni padají na kolena a klaní se své paní.
Ludmile však úzkostně bije srdce v hrudi. Má stát po boku svému muži, vládci celé země. Dokáže to? Bude dobrou kněžnou?
více

Jedna moje známá přišla o dceru,
za velmi drastických okolností.
Statečně tomu čelí,
nachází oporu ve své víře
a ve své přirozené důstojnosti. více

Byl jsem svědkem toho, jak jedna maminka vysvětlovala svému dítěti, že kříž pravou rukou od čela k srdci a od levého ramene k pravému děláme proto, že Bůh je nahoře, dole, vlevo i vpravo. Je pravda, že Bůh je skutečně všude a obklopuje nás zezadu i zpředu (Žl 139). Ale to není důvod, proč děláme na začátku mše znamení kříže. více

Život v lágru ukázal, že člověk může "žít jinak“. Existuje dost příkladů, často heroických, které prokázaly, že se třeba apatie nebo podrážděnost potlačit dá. Že existuje zbytek duchovní svobody, svobodného postoje našeho „já“ k okolí dokonce i v této zdánlivě absolutně vnucené situaci. Kdo z těch, kteří prožili koncentrační tábor, by nemohl vyprávět o lidech, kteří chodili po apelplacech nebo po ubikacích a rozdávali tu dobré slovo, tu poslední sousto chleba? více

V zemích Západu byla objevena nová smrtelná nemoc – virus HIV způsobující nemoc AIDS. První případy byly zaznamenány mezi homosexuály v USA v roce 1981. Brzy se ukázalo, že kromě homosexuálů jsou nákazou tímto virem ohroženy i jiné skupiny, zvláště narkomani, kteří si drogu píchají do žil, jejich sexuální partneři a ti narkomani, kteří si vzájemně půjčují jehly. O nemoci panovalo mnoho předsudků. Hodně lidí se obávalo, že ji lze chytit ze záchodových sedátek, ručníků a hrníčků, kterých se dotkli nakažení. Matka Tereza se o zničujícím dopadu HIV poprvé dozvěděla v červnu 1985, když navštívila pacienty univerzitní nemocnice George Washingtona ve Washingtonu D. C. více

Když bylo v Lidicích zahájeno vyvádění všech obyvatel z domů, byl v každé skupině vojáků byl vždy jeden, který uměl česky. Všechny probudili, vyzvali obyvatele, aby si vzali s sebou veškeré doklady, peníze, šperky a vkladní knížky. Lidičtí měli být ještě před smrtí o vše okradeni. „Budete evakuováni, vemte si jídlo na dva dny, vrátíte se“, uklidňovali všechny. Lidice se postupně rozsvěcovaly. Poznávací znamení. V domě, odkud již byli všichni obyvatelé odvedeni, se rozsvítilo. Některé rodiny rozdělovali již poté, co opustily dům. Ženy s dětmi odváděli do školy a na Horákův statek přiváděli jen muže. více

Nechme se vést
k velmi praktické
a otevřené víře.
více

Ó cesty plné zákrut!
Běda opovážlivé duši, která doufá,
že dosáhne něčeho lepšího,
když se od tebe vzdálí, Bože!
Převracej se dopředu,
na záda, na bok nebo na břicho,
všechno je tvrdé – a jen ty jsi odpočinutí.
A hle, ty jsi tady a osvobozuješ nás
od politováníhodných omylů
a uvádíš nás na svou cestu.
více

U Moniky – jako mladé dívky – se nepozorovaně objevila náklonnost k vínu. Když ji totiž rodiče poslali, aby nabrala ze sudu víno, ponořila do sudu nádobu na víno, ale než z ní přelila víno do láhve, trošičku z nádoby usrkla: víc zprvu vypít nesvedla, protože jí to nechutnalo. Ale když k té kapce přidávala den po dni kapky další, propadla tomuto návyku tak, že už byla schopná vypít pohárky plné vína až do dna. více

Nikde v Bibli není ani nejmenší náznak, že by peníze byly něco špatného. Ježíš nikdy nic takového neřekl. Řekl však, že peníze jsou tím nejsilnějším, co se snaží uchvátit naše srdce. Také řekl, že má-li někdo velké bohatství, může mu to bránit ve vstupu do jeho království. Nikdy však neprohlásil, že by peníze byly zlo nebo něco, čemu je třeba se vyhnout. Ve skutečnosti byly peníze častým tématem jeho kázání. více

Pro nezasvěcené lidi je dosti překvapivé, že v koncentračním táboře existovalo něco takového jako humor. Sice spíše jen v náznacích a jen na několik vteřin nebo minut, ale existoval. Také humor je totiž zbraní duše v boji o přežití. O mimořádně pozitivní roli humoru v lidském životě se ví. Humor dovede vytvořit odstup a postavit člověka nad situaci, třebas jen na pár vteřin. více

Byl jsem přesvědčen, že katolíci uctívají Marii tak, jako se my protestanti modlíme k Bohu. Na mnoha fotografiích lidé klečí před obrazem Marie nebo před její sochou či ikonou. Existuje nespočetné množství obsáhlých knih o Marii a desítky modlitebních knížek. Klasický protestantský názor, opírající se o biblický zákaz uctívání model, mariánskou úctu hodnotil jako formu modlářství. Otázky týkající se Marie mě znepokojovaly a instinktivně jsem je odsouval do pozadí. Nezastávala významné místo ani v mých kázáních, ani v životě. více

František Jägerstätter vytušil, že po převezení do Berlína bude muset počítat naprosto se vším. Podle válečného trestního řádu vydaného 17. srpna 1938 byly procesy před válečnými soudy vedeny vždycky jen v jediné instanci. Říšský válečný soud v Berlíně proto řešil jen mimořádné případy. Podle trestního řádu patřilo mezi trestné činy příslušející pod říšský válečný soud také „podvracení branných sil“. Jägerstätterův případ byl přeložením do Berlína tedy klasifikován jako vážný. Ještě před zpřístupněním spisů někdejšího říšského válečného soudu ve Vojenském historickém archivu v Praze bylo zjevné, že odmítnutí branné služby z náboženských důvodů se posuzovalo kvalitativně jinak nežli tentýž skutek z politických důvodů. více

I když jsou peníze pro zajištění našich farností a pastorační služby peníze zásadní, musíme být stále ve střehu, aby v našem úsilí nešlo pouze o peníze. Sloužíme Bohu, který je vlastníkem všeho. Všechno mu patří. Jednoho dne to každému bude zřejmé. více

Stručná odpověď zní: svatý Ignác z Loyoly žil v 16. století. Byl vojákem, ze kterého se stal mystik, založil katolickou řeholi Tovaryšstvo Ježíšovo, známou také pod názvem jezuité. Zajímat by nás měl proto, že jeho způsob života pomohl milionům lidí objevit radost, pokoj, svobodu a v neposlední řadě zakoušet Boha v každodenním životě.
„Způsob duchovního pokroku“ svatého Ignáce, abychom použili jeden z jeho oblíbených výrazů, vedl lidi více než 450 let k plnějšímu životu. To celkem vzato není špatná bilance.
Ignácův způsob spočívá v hledání svobody – svobody stát se tím, kým máme být, svobody dávat a přijímat lásku, správně se rozhodovat, vnímat krásu stvoření a tajemství Boží lásky. Tento způsob vychází z přístupu, který nám zanechal ve svých dílech, i z tradice, praxe a duchovních zkušeností, které si jezuitští kněží a bratři předávali z generace na generaci.
více

Gereon Goldmann by německý františkán, který za II. světové války prošel s německou armádou část Evropy a Afriky jako zdravotník a následně jako zajatec... Jeho strhující životní příběh je poutavým a čtivým způsobem popsaný v knize "Ve stínu všemocného". V následujícím textu nabízíme jeho vzpomínky na své kněžské svěcení v jednom zajateckém táboře v Africe roku 1944. více

Láska a manželství jsou velice důležitou součástí života mnoha lidí. Láska potřebuje také rozum a zkušenost, přestože jen málokdo si do svých vztahů nechá mluvit. Pak může pomoci moudrost předků, vyjádřená v příslovích. O lásce a manželství najdeme hojně přísloví snad ve všech kulturách. více

Zdravě provokativní kniha o výbušném tématu: peníze ve farnostech.Autoři mapují přerod jedné americké katolické farnosti z finančně strádajícího společenství ve fungující a dlouhodobě se rozrůstající farnost. To, k čemu dospěli, se dá shrnout jednoduše: finanční zdraví farnosti odráží duchovní rozpoložení společenství. „Finanční krize, s níž se katolická církev potýká, je více než pouhý problém peněz. Je symptomem mnohem hlubšího problému: úpadku společenství a nejasnosti v otázce smyslu. Chce-li církev vybrat více peněz, musí se zlepšit v tom, jak být církví.“ více

V naší ulici se už víc než půl roku opravuje vodovod a kanalizace. Každý den ráno nás budí hluk sbíječek a kompresorů, pod okny nám burácejí motory těžkých náklaďáků, okna pokrývá každý den nová vrstva narůžovělého prachu. Když dělníci udusávají povrch zahrnutého výkopu těžkým bucharem, drnčí okna i na opačné straně domu, vlastně se nám otřásá celý byt. Okny do ulice vůbec nemůžeme větrat, dokonce ani když se večer už nepracuje, protože sebelehčí vánek zdvihá oblaka prachu. Fakt mě to štve. více

Stárnu, bolí mě klouby a už toho fyzicky tolik nezvládnu. Když chvíli dělám s lopatou nebo krumpáčem, tak mám pak problém zvednout ruku. Přesto chci být stále tvůrčí silou v tom, co tady děláme. A má to i evangelizační rovinu – farář je někdo, který něco dělá a pomáhá. Mnozí lidé nerozumí tomu, co dělám v kostele. Ale práci s bagrem rozumí. Je to i téma, přes které se ke mně dostávají lidé, kteří by jinak za knězem nepřišli. Můžu pro ně být najednou srozumitelnější. více

Přiblížila se hodina, kdy se Cyrilovi mělo dostat pokoje a kdy měl byt přenesen do věčného života. Tu pozdvihl své ruce k Bohu a v slzách se modlil: „Hospodine … dej, ať se tvá církev hojně rozroste, spoj všechny v jedno, učiň je lidem vyvoleným, ať jsou jedné mysli v tvé pravé víre a správném vyznaní, a vdechni jim do srdce slovo svého učení. Je to jistě tvůj dar, že nás nehodné přijal za hlasatele evangelia svého Krista. Odevzdávám ti jakožto tvé ty, které jsi mi svěřil: usiluji o dobré skutky a konají, co je ti milé. Spravuj je svou mocnou pravici, vezmi je pod ochranu svých křídel, ať všichni chválí a oslavuji tvé jméno, Otče i Synu i Duchu svatý, navěky. Amen.“ více

Objevit slovanskou spiritualitu je podle Špidlíka důležité nejen pro Slovany samotné, ale pro celý svět. Navazuje tím na myšlenku, která má své kořeny už v době, kdy byli vysláni na Velkou Moravu Cyril a Metoděj. Papežové vytušili, že by tato nová síla – Slované – mohla být mostem mezi Východem a Západem. Tento prozíravý projekt se ale neuskutečnil, protože tehdejší Evropa, potažmo svět byl už příliš rozdělený, zejména na úrovni mentalit. A tak místo toho, aby Slované vytvořili svorník mezi Východem a Západem, stali se první obětí rozdělení. Špidlík byl ale přesvědčen, že spiritualita srdce, kterou považoval za nejvlastnější přínos Slovanů, nepozbyla nic na své aktuálnosti. více

Jsem Petrovi vděčný, že Ježíše zapřel a hned třikrát.
Dává mi tak šanci snášet mou vlastní zbabělost.
A navzdory tomu si Petra zvolil Ježíš za následovníka.
více

Sáro, tenhle chlapík má velkou moc a taky má plán.
On nás z té bídy dostane.
Ale na to potřebuje kolem sebe pár ranařů.
Rozhodl jsem se, že všechno vsadím na něho.
Slibuju ti, že se vrátím mocný a bohatý.
více

Začátkem padesátých let jsme měli uši u rádia, které všechny politické procesy vysílalo. Byly to hodně bolestné zážitky, působilo to na mě hrozně. Byl jsem malý kluk... Otec měl totiž mezi mnoha souzenými kněžími přátele a s matkou kolikrát i plakali. Vše bylo spojeno i s ohrožením: Kdy přijde řada na nás? více

Všimli jste si někdy, že většina bývalých katolíků odcházejících do jiných církevních společenství si vybírá takové církve, které od nich očekávají víc než ta, kterou opouštějí? Je to v rozporu s tím, co bychom čekali, především tváří v tvář sekulární kritice, která nás v jednom kuse přesvědčuje, že klíčem k přilákání lidí do kostela je mít minimální požadavky a očekávání. Zdravé a rostoucí církve ale mají v očekávání od svých členů jasno a nebojí se o tom mluvit. více

Událostí roku 1912 bylo v církvi konání Mezinárodního eucharistického sjezdu. Sjezdy se konaly jednou za čtyři roky a tentokrát padla volba na Vídeň. Pozvánka přišla i do Lidic. Josef Štemberka byl velmi zklamán, když se z farnosti nikdo nepřihlásil. Krádeže v obci, špatné chování mládeže i pokrytecký postoj některých farníků k víře, to vše svěřoval svým modlitbám a cítil, jak potřebné by bylo zvláště pro některé mladé účastnit se této akce. Lidický farář věděl o důležitosti této akce a apeloval na farníky, aby se přihlásili. Marně. Nakonec na kongres odjel sám. více

To věčné zřídlo
tajně uchovává
se v živém chlebu,
jenž nám život dává,
třebaže noc je... více

Antonín zemřel 13. června 1231 odpoledne.
Umíral se slovy „vidím svého Pána“
a byl pohřben v Padově.
Současníci ho milovali
pro jeho obětavé hlásání evangelia,
starost o chudé
a vlídnost k lidem.
více

V roce 1941 se lidický farář Josef Štemberka definitivně rozhodl odejít do důchodu. Bylo mu již sedmdesát dva let a chtěl zemřít tam, kde to nejvíce miloval, ve své rodné Pecce. I přesto, že byla válka a okupace, pustil se se svou sestrou do stavby domu ve svém rodném městečku v Podkrkonoší. Oba sourozenci byli ubezpečeni, že do léta 1942 bude hotovo… Přišel však osudný 10. červen 1942. více

Duch nám ukazuje nové věci prostřednictvím toho, co církev nazývá „znamení časů“.
Jejich rozpoznávání nám umožňuje porozumět změnám.
Když události nebo trendy vykládáme a modlíme se nad nimi ve světle evangelia,
můžeme odhalit pohyby, které odrážejí hodnoty Božího království, nebo jejich opak. více

Na putování do hor si bereme s sebou vodu do polních láhví. Jedna láhev na celé dlouhé putování ale často nevystačí. Vlastně pokaždé nějak počítáme s tím, že narazíme na potůček, ze kterého si budeme moci vodu doplnit. A ještě krásnější je objevit průzračný pramen, ze kterého se můžeme napít rovnou. více

„Copak jsem já strážcem svého bratra?“ (Gn 4,9).
Skončila sobotní podvečerní mše a já jsem si cestou od kostelních dveří zpět do sakristie povšiml mladé ženy, která osamoceně seděla v lavici. Zdálo se, že je rozrušená. Když jsem se v sakristii převlékl a chtěl jít domů, ještě pořád tam byla. Došel jsem k ní, posadil se vedle a čekal. Po nějaké době zvedla hlavu a začala vyprávět svůj příběh. více

Právě prožívám strašlivou krizi a vůbec nevím, co mě čeká. Ta nynější krize má mnohem více duchovní než tělesnou povahu. Musím ale také zároveň konstatovat, že celá má tělesná stránka se zcela mimořádným způsobem podílí na všech trýzních, jež musí snášet můj duch. Jak má duše, tak mé tělo tedy spolupracují na tom, abych se celý topil ve strašných bolestech. více

Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který v roce 1951 zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji. Jeho služba ale zachránila mnoho ostatních zajatců před smrtí. Americký prezident Barack Obama ho posmrtně vyznamenal Medailí cti, nejvyšším vojenským vyznamenáním. V církvi započal proces jeho blahořečení. více

Rakouský sedlák a Franz Jägerstätter poznal jednoznačně
naprostou neslučitelnost křesťanské víry se zločinným nacistickým režimem.
Přestože si byl vědom důsledků svého jednání,
odmítl na základě rozhodnutí vlastního svědomí
nastoupit válečnou vojenskou službu pro Hitlera.
více

Předem, již na Zelený čtvrtek, dává Ježíš apoštolům to, co uskuteční svou smrtí na kříži na Velký pátek a svým vzkříšením třetího dne mocí Otce a Ducha, který promění jeho tělo smrtelné v tělo oslavené. Když my dnes slavíme eucharistii, konáme to, co Ježíš konal před svým utrpením, a používáme stejná gesta, říkáme stejná slova, sledujeme stejný pohyb jeho modlitby. Ale nespokojujeme se s tím, že bychom je opakovali mechanicky nebo snad magickým způsobem. Jestliže to dnes, tedy po jeho utrpení, můžeme a musíme konat, je to proto, že Kristus prožil skutečnost svého utrpení, je to díky jeho utrpení, k němuž jsme připojeni a máme tak podíl na jeho vzkříšení. více