Skvělý recept na noky (gnocchi) se špenátem a gorgonzolou podle receptu sestry Vojtěchy z české koleje Nepomucenum v Římě.
více

Památka sv. Blažeje se slaví 3. února, kdy je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání... více

Občas nás přepadá strach z nebezpečí, samoty, odmítnutí nebo zranění.
Svíčka vydává světlo, které zahání temnotu.
Podobně i Boží láska zahání temnoty,
které cítíme v sobě.
Láska zahání strach,
podobně jako světlo zahání tmu.
Svíce je působivý symbol Božího světla,
které září do temnoty.
více

Ježíš říká: „Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království“ (Lk 6,20). Bůh dává přednost chudým. A církev, chce-li být církví Kristovou, musí být církví blahoslavenství: církví, která dává prostor maličkým a jako chudá kráčí s chudými, a tedy církví, kde chudí mají přední místo. Z naší víry v Krista, který se stal chudým a vždycky byl nablízku chudým a lidem na okraji, vyplývá naše starost o integrální rozvoj těch, kdo jsou ve společnosti nejopuštěnější. více

Svatá Hyacinta Mariscottiová nevybledla do podoby sladké, zbožné, tiché řeholnice, nepotlačila svého divokého ducha a vášnivé srdce. Tuto svou vášnivost ale usměrnila a naučila se milovat... více

(*Roccasecca 1225/26 - +Fossanova 7.3.1274). Tomáš patří k největším teologům a filozofům křesťanského Západu. více

Náš duch je uzpůsobený tak, že se za normálních okolností musí dlouho „vystavovat“ myšlence, aby v něm zanechala trvalou stopu; nic z toho, co jím prochází letmo, se do něj skutečně neotiskne a nemění ho. více

Církev, ze své podstaty dialogická, je obrazem Boží Trojice a je vedena Duchem Svatým; proto je bezpodmínečně povinna podporovat jednotu všech Kristových učedníků. Stejně jako všechny ostatní její aktivity má i katecheze ze své podstaty v důsledku hnutí podněcovaného Duchem Svatým ekumenický rozměr, který katolickou církev nutí hledat společně s ostatními církvemi nebo křesťanskými denominacemi dokonalou jednotu, kterou si přeje Pán, založenou na křtu, Písmu svatém, společném dědictví víry a zejména dnes i na intenzivní zkušenosti společného mučednictví. více

Ach můj Ježíši,
jak je těžké snášet utrpení toho druhu,
kdy je k nám někdo nelaskavý,
a dělá nám něco nepříjemného. více

Evangelia nám říkají, že předtím, než Ježíš zahájil své veřejné působení, šel nejprve za svým bratrancem Janem, který křtil u řeky Jordánu. Ale kde přesně? Před cestou do Svaté země jsem neměl tušení, kde Jan křtil. A ani mě přesné detaily ohledně místa Ježíšova křtu příliš nezajímaly. více

Nebeské
znamení
přicházejícího
světla.
více

Buď vítán, nový roku.
Děkuji Ti, Pane, již předem za všechno,
co mi Tvá dobrota sešle.
více

P. Silvestr Braito OP byl v období první republiky a krátce po druhé světové válce známou mediální osobností. Intenzivně se věnoval pastoraci studentů a péči o mladé lidi. Jeho životní příběh odráží dramatické události minulého století a zásadní proměny evropské společnosti způsobené historickými zvraty. více

Křesťan si nemusí nechat dělat horoskop, aby viděl do budoucnosti. Neví, kam kráčí, ale je veden. Jsme muži a ženy, kteří kráčí za příslibem, směřují k setkání, jdou za příslibem – do země, kterou máme obdržet jako dědictví. více

Bože, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi,
Otče, který jsi láska a život,
učiň, aby se každá lidská rodina na zemi
stala skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy
a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky,
skutečným chrámem života a lásky pro generace,
které se neustále obnovují.
více

... Nebyli jste žádní prostomyslní chudáčci, jinak by vám těžko někdo svěřil svá stáda. Byli jste typickými příslušníky národa kočovných pastevců, vědomi si své odpovědnosti i ceny. Nemohli jste se – daleko od vesnic a měst – spoléhat na cizí pomoc, museli jste se umět rychle a správně rozhodovat. Mnohdy vám nezbylo než se zbraní v ruce vystoupit na obranu proti dravé zvěři i lidským zlodějům. Vaše ruce, tváře i způsoby byly hrubé, zcela cizí umělé hladkosti městských obchodníků a farizeů. Spali jste na zemi, pod nebem plným hvězd, – a vzhlíželi jste k němu. více

Porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a uložila ho do jeslí, protože ve světnici neměli dost místa. (Bible Lukáš 2,7).

Vážení provozovatelé hostinských zařízení v Betlémě,
je tomu už drahně let, co jste ve svých domech nenašli místo pro mladý poutnický pár, který nakonec musel vzít zavděk nouzovým přístřeším ve chlévě. Ano, už si na ten nešťastný případ vzpomínáte: byl to jakýsi nazaretský tesař se svou ženou, která očekávala narození prvního dítěte. Ještě ji vidíte, jak sedí na oslu, ztrápená úmornou cestou a nadcházejícími porodními bolestmi. Kolik jen jste od té doby zaslechli výčitek; od sousedů i vlastního svědomí… Nechci k nim přidávat další. Spíše bych vám chtěl sdělit, že VÁS CHÁPU, a obhájit vaše jednání. více

Čas se naplnil.
Zjevuje se mocný Bůh
skrytý v malém dítěti.
Viditelný je čistým srdcem.
Těm, kteří jej přijali,
dává moc
stát se Božími dětmi.
více

Československý komunistický normalizační režim pracoval s propracovanými strategiemi vymazávání křesťanského odkazu z obecného povědomí. Normalizace vymazávala jakoukoliv zmínku o křesťanství z obzoru občanů. V kultuře a médiích se cenzurovala jakákoli zmínka o náboženství; o křesťanském charakteru Velikonoc i Vánoc se mohlo hovořit prakticky jen v kostele. více

Ten, kdo pozorně naslouchá přímluvám během liturgie Velkého pátku, musel zaznamenat jeden paradox. Ten- to text vyzývá postupně k modlitbě za církev, za papeže, za biskupy, kněze a jáhny, za věřící a katechumeny, poté za Židy a jiné zbožné nekřesťany, dále za nevěřící a na předposledním místě za politiky a státníky. Jako kdyby politici představovali protipól k dobrým křesťanům. Jako kdyby se v těchto krásných přímluvách tak trochu odrážel názor, který občas slyšíme v hospodách, že co do mravnosti patří politici někam mezi zloděje a vrahy. Jako kdyby se tím potvrzoval názor některých ultras či zpochybňovačů společenského systému, že „politika je svinstvo“ nebo že „správný křesťan s politikou nemá mít nic společného“. více

AI podporuje důstojnost lidské osoby,
pokud je používána jako pomůcka
pro pochopení složitých skutečností
nebo jako vodítko ke spolehlivým zdrojům
při hledání pravdy. více

Co se nám vybaví, když vidíme pařez? Záleží na tom, jakýma očima se díváme. Je to jen pahýl ztrouchnivělého dřeva, náhrobní kámen mrtvého stromu? Většinou chápeme pařez jako tlející pozůstatek někdejšího majestátu, pomník zašlé slávy, symbol pomíjivosti všeho živého, svědectví rozkladu a zániku. více

Aktivní a oblíbený kněz P. Beránek zasadil na Vodňansku hluboké kořeny víry
a po únoru 1948 se neohroženě stavěl i za zachování demokracie.
Za to byl komunistickým režimem odsouzen k 11 letům za velezradu.
Po vynesení rozsudku začal v soudní síni zpívat Te Deum.
Zemřel 3. prosince 1954 ve vězeňské nemocnici v Brně.
více

V době adventní se připravujeme na Vánoce a na další okamžiky, kdy Bůh vstupuje do našeho života. Začínáme čtyři neděle před Vánocemi. Advent je dobou, kdy se zamýšlíme, co to znamená, že nám Bůh seslal svého Syna Ježíše a on žil jako jeden z nás. Oblíbeným symbolem této doby je adventní věnec. Je to kruh složený ze zelených větví, na němž stojí čtyři svíce. více

Na první neděli adventní 29. listopadu 1987 vyhlásil kardinál Tomášek Desetiletí duchovní obnovy národa. Úvodní slova pastýřského listu zněla – s odkazy na biblické citáty – téměř jako vyhlášení exodu z područí komunistické moci… více

C. S. Lewis byl jedním z nejpřednějších křesťanských apologetů 20. století, který skrze své dílo pronikl k milionům lidí. Léta studií a na počátku své kariéry byl C. S. Lewis přesvědčeným ateistou. Od křesťanské víry se odvrátil jako adolescent a kontakty s církví zůstávaly zpřetrhány až dlouho do jeho dospělosti. Osobní zkušenost s 1. Světovou válkou, následný válečný stres, bolestivá zranění, ani odloučení od lidí, které miloval, jej nedokázaly přimět, aby znovu obrátil své srdce k Bohu. více

Svatého Brikcia z Tours mohl milovat jen světec. Naštěstí mu ho Pán poslal. Brikcius byl opuštěné dítě, kterého se ujal svatý Martin z Tours. Vychovával ho v klášteře v Marmoutier. Bylo to náročné dítě, ale tak běžně. Proto když začal usilovat o kněžství, měl biskup, který ho měl rád jako otec, z jeho rozhodnutí radost.Naneštěstí byl Brikcius velice arogantní a zamiloval si moc i bohatství, které se mu nějak podařilo nashromáždit. Jako osmnáctiletý jáhen vlastnil otroky a stáje s koňmi a opravdu potřeboval otcovské vedení. Když se mu Martin pokusil připomenout volání evangelia po chudobě a pokoře, Brikcius se mu vysmál. více

Svatý Martin vypráví: V armádě jsem sloužil už řadu let, ale po příhodě s žebrákem jsem začal tušit, že se má důstojnická kariéra blíží ke konci. Naše jednotka se přesunula na severní hranici, protože Římskou říši napadli barbaři. Schylovalo se k bitvě a císař Julián shromáždil vojsko. více

Stal jsem se vojákem. Dnes bychom řekli důstojníkem. Měl jsem dokonce i svého otroka, který byl zároveň mým nejlepším kamarádem. V roce 335 dorazila naše vojenská jednotka do města Amiens. Nechci, aby mé vyprávění bylo jednotvárné. A tak nechám promluvit svého dobrého přítele Sulpicia Severa: více

Odvaha překonat strach
„Nebojte se!“
Věta, která je v Bibli zapsána údajně třistapětašedesátkrát. Možná proto, že tuto krátkou větu, výzvu, potřebujeme slyšet opravdu každý den v roce.
Strach a úzkost nás přepadá často. Bojíme se o své blízké, často tak, až to bolí. Bojíme se o práci a živobytí. Bojíme se konkrétní hrozby, konkrétního člověka. Bojíme se o planetu a o mír, přinejmenším v našich končinách.
více

Bylo mi osmnáct. Ležel jsem v nemocnici v Hradci Králové. V rádiu tehdy často hráli písničku od skupiny Elán „Smrtka na pražskom orloji“. Nechtělo se mi, ale musel jsem vždycky znovu vyslechnout její slova až do konce. Byl jsem smrtelně nemocný. Zdálo se, že to nejde léčit, pan doktor nad mou postelí nenuceně vykládal kolegům, jak to bude postupovat a že to nebude trvat dlouho. Dodnes netuším, jestli si myslel, že mu nerozumím, nebo jestli mu to bylo jedno. více

Mám ráda podzim.
Slunečný, jasný a barevný. I chladný, zatažený a mlhavý.
Pozdní léto, které občas přeskočí do chladu a pak zase propukne sálavým horkem a jasným, zářivým sluníčkem.
To už ale svítí jinak: je položené níže a když zapadne, do zahrady či lesa se rychle vkrádá temnota a mlha. Listí, tráva, všechno je unavené, jasná zeleň se dávno vytratila a nastupují teplé tóny hnědavé a žluté.
více

Víte, co to bylo tzv. Babylonské zajetí
a jaké mělo důsledky?
Víte, co to znamené "diaspora"?
Víte, co to znamená „Sión“?
více

Ježíš uzdravil deset malomocných – ale jen jeden se vrátil poděkovat. A právě ten, od kterého by to nikdo nečekal: Samařan, cizinec, „kacíř“. Bible je plná takových překvapení. Bůh obrací lidská měřítka naruby – vyvoluje si slabé, aby zahanbil silné, a z nepravděpodobných činí své nástroje. Praotcem víry je stařec Abraham, mluvčím koktavý Mojžíš, králem podle Božího srdce pasáček David, apoštoly prostí rybáři. více

Porovnáním víry Marie a Abraháma (srov. Lk 27 a Gn 18,14), vidíme, že nazýváme-li jako křesťané bez váhání Abraháma „naším otcem ve víře“, o to větší důvod máme nazývat Marii bez zaváhání „naší matkou ve víře“. Abrahám uvěřil, že se mu přes jeho vysoký věk a neplodnost jeho manželky narodí syn; Maria uvěřila přes své panenství. Abrahám věřil, že když mu Bůh přikázal obětovat svého syna na hoře Moria; Maria věřila, když na ní Bůh žádal, aby doprovázela Syna k oběti na Kalvárii. U Abraháma se Bůh zastavil před smrtí; u Marie zašel dál: žádal, aby věřila až za smrt… více

Blahoslavený Ceferino Giménez Malla (1861–1936)
Ke konci svého života pravděpodobně vypadal Španěl Ceferino Giménez Malla jako tisíc jiných mužů, kteří se každý den po mši modlí růženec. Jeho cesta ke svatosti nebyla úplně typická, ani jeho růst v ctnosti. Když byl ale zastřelen proto, že se modlil růženec, nikoho, kdo ho znal, nepřekvapilo, že položil svůj život pro Boha. To, že Ceferinova svatost byla obecně uznávána, je pozoruhodné vzhledem k jeho etnickému původu – Ceferino byl Rom a vyrůstal ve světě, který se na něj kvůli jeho původu a životnímu stylu díval svrchu. Ceferino ale nezahořkl, ani se nevzdálil od svého lidu. Naplno žil romským životem a působil jako prostředník mezi Kalos (jeho etnikum) a Španěly. více

Což mi uškodí žít obklopena srdci, která mě nemají v lásce,
když ve vlastní duši mám plnost štěstí?
Anebo co mi pomůže náklonnost jiných srdcí,
nemám-li ve svém nitru Boha?
Může mi snad někdo uškodit,
když mám ve vlastním nitru Boha?
Sužují-li mě nějaká utrpení, už mi to nyní nepůsobí hořkost,
jsem ovládnuta pokojem a vyrovnaností ducha,
která pramení z poznání pravdy.
více

Svatá Tezezie z Lisieux zakoušela nejsilnější a nejpevnější víru v temnotě noci, a dokonce i v temnotě Kalvárie. Její svědectví dosáhlo vrcholu v závěru jejího života, ve velké „zkoušce proti víře“, která začala o Velikonocích 1896. Ve svém vyprávění dává tuto zkoušku do přímé souvislosti s bolestnou realitou ateismu své doby. Skutečností je, že žila na konci 19. století, které bylo „zlatým věkem“ moderního ateismu jako filozofického a ideologického směru. Když psala, že Ježíš dopustil, aby její duše „byla zachvácena nejneproniknutelnějšími temnotami“, naznačovala tím temnotu ateismu a odmítnutí křesťanské víry. více

Terezie Martinová - dívka z bohaté rodiny, která si může dopřát mnoho... Místo toho ale vstupuje do přísného kláštera. Bylo jí patnáct let. Vstoupila na Karmel a už nikdy klášter neopustila. Svůj život strávila na několika metrech čtverečních, a přesto se stala světovou patronkou misií. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie stala bestsellerem. Chtěla žít ve skrytosti, a přece ji v současnosti milují a vzývají miliony křesťanů. Její teologický, misionářský a duchovní vliv je obrovský. více

Po komunistickém puči v únoru 1948 vzniklo na Jihlavsku několik ohnisek odporu. Vydávali a kolportovali předvolební letáky s požadavkem svobodných voleb pod kontrolou OSN a s dalšími varovnými výzvami. V jedné skupině spolupracoval i akademický sochař Jaroslav Šlezinger. V té době vytvářel m.j. sochu promlouvající k českému národu – svatého Václava, patrona země, a to jako symbol naděje, že útlak a nesvoboda jsou jen dočasné. Patrně již tehdy tušil, že za jeho postoje i za tuto práci mu hrozí zatčení, neboť všude probíhaly čistky a soudy podle nově vydaného komunistického zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu republiky a nelítostně odsuzovaly „nepřátele lidově demokratického zřízení“ ke krutým trestům. S pomocí svých přátel si totiž opatřil cyankáli, které hodlal použít v případě, že by byl vyšetřovateli Státní bezpečnosti mučen. Jejich výslechy si totiž v ničem nezadaly s těmi gestapáckými, s nimiž měl sochař zkušenosti. více

Kormidloval odvážně církev ve složitých dobách velkých společenských otřesů. Působení papeže Pavla VI. - Giovanni Battista Montiniho - se někdy jakoby ztrácí mezi dvěma velkými osobnostmi, jež udávaly tón na cestě katolické církve druhou polovinou dvacátého století. A to Janem XXIII. a hlavně Janem Pavlem II. Proto se na něj poněkud zapomíná, navzdory tomu, že Pavel VI. kormidloval odvážně navzdory křehké a subtilní fyzické konstituci lodičku sv. Petra ve složitých dobách velkých společenských otřesů a musel proplouvat mezi útesy složitých problémů a napětí uvnitř církve. více

Slovo „prorok“ (profétés) pochází z řečtiny
a znamená „ten, který oznamuje“.
Prorok je Boží posel.
více

Výraz „Boží láska“ má dva velmi odlišné významy: jeden označuje naši lásku k Bohu a druhý lásku Boha k nám. Lidský rozum, tíhnoucí spíše k aktivitě než k pasivitě, dával vždy přednost prvnímu významu, to jest „povinnosti“ milovat Boha. I křesťanské učení šlo často touto cestou a v některých dobách mluvilo téměř jen o „přikázání“ milovat Boha a o stupních této lásky. Ale Boží zjevení dává přednost druhému významu: lásce Boha „k nám“, ne lásce „k“ Bohu. více

Jedna moje známá přišla o dceru,
za velmi drastických okolností.
Statečně tomu čelí,
nachází oporu ve své víře
a ve své přirozené důstojnosti. více

O mladičké Ludmile jde pověst celou zemí. Jak je krásná! A jaké má dobré srdce! Na břeh Labe přijíždí vznešené poselstvo: „Sám vládce české země, kníže Bořivoj, prosí Ludmilu, aby se stala jeho ženou!
Ludmila opouští rodný kraj. Kolem cesty jsou zástupy lidí, každý jásotem a radostným voláním zdraví svou novou kněžnu. Hoj, to je ale slavná svatba! Když poté kníže Bořivoj přivádí Ludmilu do korunovační síně a nová česká kněžna usedá na trůn, všichni padají na kolena a klaní se své paní.
Ludmile však úzkostně bije srdce v hrudi. Má stát po boku svému muži, vládci celé země. Dokáže to? Bude dobrou kněžnou?
více

Před jistou dobou jsem byl pozván na nedělní oběd do jedné rodiny ve farnosti. Oběd byl výborný, v rodině bylo několik dětí a o zajímavá témata k diskusi nebyla nouze. V jídelně byl také menší stůl s počítačem, kde jeden z mladších členů rodiny trávil většinu času hraním „střílečky“. Bojoval v týmu, propojený s několika lidmi z celého světa prostřednictvím internetu, a čas od času jsme zaslechli, jak dává do mikrofonu jednotlivé povely ke vzájemné koordinaci strategie jeho týmu. Přišlo mi, že se od zbytku rodiny hodně straní. Přisedl si k velkému stolu jen na chvilku, aby snědl oběd, a hned potom odběhl ke svému počítači do virtuální bitvy. Později jsem se dověděl, že ve škole zažívá silnou šikanu od spolužáků a příležitost zažít určitá vítězství mu dává zatím pouze toto virtuální bojiště. Občas na tuto událost vzpomínám, protože řada našich skutků je často vedena snahou o kompenzaci něčeho, čeho se nám nedostává. A platí to jak v reálném, tak virtuálním světě, a jak ve světě dětí, tak i dospělých. Když to přesáhne určitou míru, můžeme mluvit... více

Počátkem osmdesátých let dvacátého století byla objevena nová smrtelná nemoc – virus HIV způsobující nemoc AIDS. První případy byly zaznamenány mezi homosexuály v USA v roce 1981. Brzy se ukázalo, že kromě homosexuálů jsou nákazou tímto virem ohroženy i jiné skupiny, zvláště narkomani, kteří si drogu píchají do žil, jejich sexuální partneři a ti narkomani, kteří si vzájemně půjčují jehly. O nemoci panovalo mnoho předsudků. Hodně lidí se obávalo, že ji lze chytit ze záchodových sedátek, ručníků a hrníčků, kterých se dotkli nakažení. Jisté skupiny v církvi nemoc s oblibou vnímaly jako Boží trest pro homosexuály. Co si sama Matka Tereza o nemoci, která byla – alespoň na Západě – často spojována se sexuálními praktikami, jež jsou podle učení katolické církve nepřirozené, nevíme. Není však od věci předpokládat, že na duchovní úrovni s největší pravděpodobností nemoc vnímala jako důsledek života ve světě, který opouští Boha. Když navštívila Sing Sing, věznici s nejvyšší ochranou vybudovanou na břehu řeky Hudson nedaleko New Yorku, seznámila se tam s Anton... více

Deset přikázání se tradičně vykládá jako „tohle nedělejte“: „Nezabíjejte, nekraďte, nebuďte žádostiví atd.“ Ian Knox však ve své Teologii pro učitele pro každé přikázání nabízí pozitivní výklad: více

Stárnu, bolí mě klouby a už toho fyzicky tolik nezvládnu. Když chvíli dělám s lopatou nebo krumpáčem, tak mám pak problém zvednout ruku. Přesto chci být stále tvůrčí silou v tom, co tady děláme. A má to i evangelizační rovinu – farář je někdo, který něco dělá a pomáhá. Mnozí lidé nerozumí tomu, co dělám v kostele. Ale práci s bagrem rozumí. Je to i téma, přes které se ke mně dostávají lidé, kteří by jinak za knězem nepřišli. Můžu pro ně být najednou srozumitelnější. více

Dnes byl jeden z těch dnů, kdy se Alice dost dobře nedokázala rozhodnout, co podniknout ve volném čase. Venku bylo pošmourno a lilo. Ideální příležitost si s dětmi zalézt pod deku, uvařit si i teď v létě čaj, zapálit si svíčku a koukat se na pohádky. Anebo na sebe navléknout pláštěnky a holínky a vypravit se ven do parku hledat stružky a malé potůčky, na kterých bude možné pouštět lodičky z kůry. Dneska měla ale rozhodování usnadněno: domluvila se totiž s Lenkou, že se za ní navečer staví, a až Lenka uspí svého malého Petříka, otevřou si láhev vína a proberou život. Alice se tedy vydala s deštníkem a lahví vína k Lence. více