Georg Friedrich Händel si prošel velmi těžkými životními okolnostmi.

Georg Friedrich Händel: úspěch nepřicházel (+ 14. dubna 1759 Londýn)

13.4.2019

Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel původem z Německa si prošel velmi těžkými životními okolnostmi. A ani opakovaná mrtvice, která ho doslova srazila na zem, mu nedokázala vzít chuť k životu. Radost a harmonii rozdával již během svého života a rozdává dodnes: Georg Friedrich Händel (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn).

Jednu z dvanácti historických miniatur své knížky Hvězdné hodiny lidstva věnoval Stefan Zweig životu George Friedricha Händela. Zaměřil se především na dvaadvacet let, která následovala po 13. dubnu 1737: počínaje Händelovým zdravotním kolapsem přes „zmrtvýchvstání“ při premiéře jeho nejvýznamnějšího díla Mesiáš – prvního uvedení se dočkalo 13. dubna 1742 – až po jeho umírání na Velký pátek a Bílou sobotu, 13. a 14. dubna 1759.

Záchvat mrtvice

Záchvat mrtvice tohoto tělnatého, cholerického a věřiteli pronásledovaného skladatele z Londýna doslova srazil na zem. Uzdravení se zdálo vyloučené, a přesto Händelova chuť k životu nevyhasla. Dovezli ho do horkých koupelí v Cáchách. Denně trávil devět hodin v horké lázni, třikrát více, než mu lékaři dovolovali. V poslední den svého pobytu v Cáchách se vydal – on, který nikdy nebyl zvláště zbožný – do katolického kostela, posadil se k varhanám a hrál. Řeholnice, které s hlubokým dojetím naslouchaly, nikdy předtím tak mistrovskou hru neslyšely.

Úspěch nepřicházel

„Vrátil jsem se z říše Hádovy,“ řekl Händel svému lékaři, když opět dorazil do Londýna. Začal znovu komponovat, ale úspěch nepřicházel. Další finanční potíže ho přivedly na pokraj zhroucení, a tenkrát ochrnula i jeho tvůrčí síla.

Mesiáš

Jednoho dne mu však došel dopis od básníka Jennense, který napsal text k Händelovým oratoriím Saul a Izrael v Egyptě. Jennens mu nabízel text oratoria s titulem The Messiah. Už úvodní slova Comfort me („Posilni mě, utěš mě“) zněla Händelovi jako Boží hlas vstupující do temnoty jeho života. Zvedla se v něm mocná vlna inspirace a za tři týdny usilovné práce dnem i nocí dokončil své největší dílo, ke kterému nakonec připojil slavnostní Amen.

V Dublinu byl Mesiáš uveden poprvé pět let po autorově zhroucení. Stefan Zweig o tom píše: „A když nakonec začalo ‘amen’, tu se mu bezděky rozevřely rty a on zpíval se sborem, zpíval, jak ve svém životě nikdy nezpíval. Ale pak, sotvaže jásot 1258 ostatních naplnil prostor, tiše se odplížil stranou, aby nemusel děkovat lidem, kteří chtěli děkovat jemu. Jeho dík náležel Bohu, z jehož milosti toto dílo stvořil.“

Oslepl

Händelovi v tom okamžiku zbývalo ještě sedmnáct let života. Jeho fyzických sil ubývalo. Nakonec oslepl, ale jeho tvůrčí činnost neochabla. Osm dní před svou smrtí vyslechl v londýnské Covent Garden svého Mesiáše naposledy. Dirigoval tenkrát sám, oči vyhaslé. Když se vyčerpaný vrátil domů, zamumlal, že by chtěl zemřít na Velký pátek. Toho roku připadal Velký pátek na 13. dubna. Když si Händel uvědomil, že před dvaadvaceti lety ve stejný den ochrnul a pět let poté opět v tento den „vstal z mrtvých“ při premiéře svého Mesiáše, věděl, že v ten den chce také zemřít – zemřít v naději, že bude vzkříšen k životu věčnému. Na Velký pátek se mu skutečně výrazně přitížilo a den poté odešel na věčnost. Zemřel tak člověk, který stvořil zřejmě nejvelkolepější velikonoční Aleluja celé hudební historie.

Z knihy:
Egon Kapellari
Známé osobnosti tváří v tvář smrti
Vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz