Často uváznu v dopravní zácpě, to pak rád pozoruji řidiče

24.11.2019

Přijímejme okolnosti, ve kterých se nacházíte! Apoštol Pavel říká: Jsem zvyklý jíst dobré jídlo zrovna tak jako špatné. Jsem zvyklý snášet zimu i vedro. Jsem zvyklý být přijímaný i nepřijímaný. Jsem zvyklý žít v jakýchkoli podmínkách… To je charakterní muž. Tento přístup svědčí o umění přijímat nesnáze.

Často uváznu v dopravní zácpě, to pak rád pozoruji řidiče. Někteří jsou naštvaní a nadávají, jiné to nadzvedne ze sedadla a další zase tiše sedí. Někdy si řidič vytáhne mobil a začne číst. Všichni se pohybují stejně pomalu. Někdo to dělá s neklidem a hned vzkypí, další je smířený. Jeden dokáže brát věci s klidem, druhý nikoli. Pokud neumíme přijímat okolnosti pokojně, pak jsou naše životy politováníhodné. Jestliže si to nenacvičíme na malých věcech, nebudeme schopni čelit utrpení, problémům a těžkostem.

Každému z nás se něco líbí a něco zase nelíbí. Když něco přijmeme, ještě to neznamená, že to i schvalujeme. Ani to neznamená, že nemáme právo kritizovat, co se nám nelíbí. Spíš to znamená přijímat věci, události, osoby a okolnosti takové, jaké jsou, a nebouřit se proti nim. „Bože, dej mi pokojnou mysl, abych přijal věci, které nemohu změnit.“

Pokud se naučíme s klidem přijímat okolnosti každého dne, stane se něco zvláštního – Bůh změní naše utrpení v dar. Jinými slovy, skrze naši bolest nás Bůh povede k pomoci druhým. Jak jinak by člověk mohl druhým pomáhat, kdyby sám nebyl schopen čelit malým těžkostem?

Bůh si k tomu obvykle volí ty, kdo prožili totéž, protože oni budou mít větší pochopení pro lidi v podobné situaci a lásku k nim. Když navštívíte terapeutická společenství pro alkoholiky, osoby závislé na hracích automatech či drogově závislé…, zjistíte, že zde pracují ti, kdo v minulosti sami byli alkoholiky, lidmi závislými na hracích automatech nebo na drogách. Nikdo nepochopí toho, kdo trpí, tak dobře jako ten, kdo sám trpí, kdo to zná a ví, jak se k tomu postavit, kdo chápe, že utrpení neslouží k jeho zničení, ale naopak k jeho vykoupení.

Bůh může dát otcovské nebo mateřské srdce jen těm, kdo dokážou snášet své utrpení, aniž by jim to způsobilo psychickou újmu nebo je to zničilo. Vzorem nám v tom mohou být například Jan Pavel II., P. Pio, Matka Tereza a mnoho dalších. To jsou ikony utrpení – o utrpení nemluví, ale jsou to trpící lidé, kteří s Boží pomocí dokázali své utrpení statečně snášet.

 

Modlitba: 

Pane, pomoz mi nést můj kříž.

Zde jsem, abych i já tobě pomohl nést ten tvůj.

Můj Pane, často stačí jedno negativní slovo nebo maličkost,

která mi je proti srsti, aby mě to skolilo.

Někdy reptám kvůli hloupostem, ztrácím směr i klid

a znepokojuji lidi kolem sebe.

 

Nauč mě, Pane, abych ti za vše dokázal děkovat tak jako apoštol Pavel.

Nauč mě, Pane, přijmout ty okolnosti, které nejsem schopen změnit.

Uč mě a pomáhej mi přijmout ty věci, které se mi v životě nelíbí.

Upevni můj charakter a naprav moje chování.

 

Chci ti dnes obětovat své utrpení,

abys ho mohl použít k vykoupení mému i druhých tak,

jako jsi ty, Pane, obětoval svoje utrpení za naši spásu.

Děkuji ti, Pane, za to, že mi dáváš život a světlo. Ať je můj

život prozářený světlem, kterého se mi dnes od tebe dostává.

Amen.

 

 

Zpracováno podle knihy:

Elias Vella, Ruku v ruce s Ježíšem

Ruku v ruce s Ježíšem

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému