Můj manžel příliš pracuje!

22.4.2010

Můj manžel příliš pracuje!„Mám toho dost, můj manžel pracuje až moc, i o víkendech…“ Se svou stížností, že manžel to s prací přehání, není tato žena sama. „Ty tu vůbec nejsi.“ „U tebe je na prvním místě tvoje práce, tvoje papíry, tvůj podnik, a rodina přijde až po nich.“ „Vůbec nevidíš, jak děti rostou.“ „Mám dojem, že se se mnou otravuješ.“ A podobně.

Manželů, kteří poslouchají podobné výtky, je spousta. A jejich odpověď na sebe nenechá dlouho čekat: „Nemyslíš, že přeháníš? Co kdyby sis byla vzala nám letce nebo manažera, který se zabývá zahraničním obchodem… nebo manžela, co tráví večery v hospodě? A vůbec, pro koho to dělám, když tolik pracuju? Myslíš, že je to zábava? Každopádně za několik let to bude lepší. To už budeme za vodou, to je všechno.“

Potřeba chápat, jak to bere ten druhý

V tomto případě, jako ostatně v tolika jiných, je důležité, aby se každý z manželů snažil o empatii, kterou diktuje láska – tak, že se pokusí pochopit, jak to bere ten druhý, co cítí, pochopit jeho pojetí života páru.
Možná, že manžel té ženy, která si stěžovala, dostatečně nevzal na vědomí velká očekávání, jaká má žena od svatby.
Pro většinu žen by tímto dnem měl začít život ve štěstí, čekaly na něj s netrpělivostí, snily, že budou konečně prožívat vroucí vztah, jenž je vytrhne z osamocenosti v životě za svobodna. Se snoubencem, který rád tenkrát přitakal, mluvili vášnivě, říkali si, co „my oba spolu“, co všechno uskuteční: „Oba budeme spolu probírat… Spolu si zařídíme krásné hnízdečko pro naše malé… Budeme se spolu modlit.“
„Oba spolu!“ – magická slova, která s sebou nesou krásnou naději. Takže manželka má pak potřebu stálé přítomnosti svého milovaného a každé odloučení snáší těžce. I když chodí do práce, nepřetrhává nit, jež ji svazuje s manželem, dětmi, domovem, a v myšlenkách je vždycky tak trochu s nimi – alespoň tehdy, když není sama v zajetí velké zodpovědnosti.
Tím spíš cítí potřebu „být spolu“ v době běžného volna, tedy o víkendu a v neděli – v den Páně. Za svobodna si cenila těch nedělí, které ona i snoubenec mohli trávit společně, a když se večer rozcházeli, myslela si, že jakmile bude vdaná, on už bude navždy její. Ale právě neděle se stala pro hlavu rodiny dnem rybaření, sportu, dnem, v němž se věnuje svým koníčkům… Jak by neměla dojem, že byla podvedena.
Pokusme se teď lépe pochopit, jak to bere manžel.
Zpravidla méně pociťuje potřebu stálé přítomnosti své drahé – kromě případů, kdy se mu zdá, že je nemilovaný. Uspokojovat ho může cyklická přítomnost. Touží po jednotě méně než manželka, více si dělí jednotlivé oblasti života, nechává se vtáhnout cele do momentálního zaměstnání. Jestliže je v kanceláři, není jinde a telefonát manželky v něm nemusí nutně vyvolat bláznivou radost. Když je na rybách, fixuje pohledem splávek, aniž by snil s hlavou v oblacích o té, která ho čeká doma.
Jistě, manželka ví o tom, že manžel má naléhavé profesní závazky nebo velkou potřebu uvolnění, ale zlobí ji občas dojem, „že to má rád“ (víc než ji?), že její nepřítomností netrpí, že mu nechybí.

Několik praktických postřehů

Od chvíle, kdy každý začne vyvíjet úsilí chápat toho druhého, lze řešení najít snadno.
On by si měl do svého diáře zapsat „volné dny“, tedy ty, v nichž by určitou dobu rád věnoval jí i sobě dohromady, a tak své ženě věnuje čas jako dárek. Tím jí také objasní, kolik určitých dní by trávil raději doma než v práci. Také by jí mohl připravit překvapení, že se v určité dny bude vracet z práce dříve, ne až pozdě večer, nebo že jí věnuje víkend, který spolu stráví jako v době zamilovanosti na nějakém okouzlujícím místě, a tak jí vynahradí své nepřítomnosti doma plnou pozorností a chvílemi, kdy jí bude zcela k dispozici. Co je však také možné – například rybář kvůli svému koníčku připravoval svou ženu o drahocenné hodiny společného času, vracel se domů večer desetkrát zamilovanější a manželka si nakonec přála: „Jen ať zase jde!“
A co se týče vás, Madam, nezpochybňujte lásku svého manžela, protože příliš pracuje, vždyť si myslí, že pracuje nadoraz pro blaho všech. Je to totiž koneckonců pocit nemilovanosti nebo opomíjení, který vás vede k tomu, že často svoláváte to nejhorší na tu práci, jež ho tak okupuje a s níž musíte soupeřit.
Pochopte, že na vás musí přestat myslet, když vede ostré obchodní jednání nebo když leží pod autem a opravuje.
Vždyť posuzovat jeho lásku je třeba, když vás drží v náruči, protože v této chvíli je úplně váš, a bylo by chybou ho odstrčit, aby byl potrestán za své absence doma, nebo ho poslat zpátky za jeho prací a připomínat mu tak věrolomně jeho pracovní zaneprázdnění.
Dovolte mi, dámy, malou radu na závěr – nežijte jen pro manžela a kromě toho pro děti. Žijte také pro sebe! Najděte si činnosti, které vás rozptýlí. Je třeba, abyste se také naučily žít samy. Život vás může odloučit, je potřeba umět si s tím poradit.
A pak se podívejte kolem sebe, není to paradox vidět manželky, které tolik vyžadovaly přítomnost manžela vedle sebe a nakonec ho nemohou snést, když nastane doba důchodu?

 

kniha: Miláčku, netrap mě...
autor: Denis Sonet
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101433-

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému