Vánoční pozdrav od Jiřího Škopka

3.12.2010

Vánoční pozdrav od Jiřího ŠkopkaNa začátku svého působení v Jičíně dostalo Knihkupectví U sv. Ignáce malý dárek - akademický malíř Jiří Škopek namaloval půvabné zákoutí s prodejničkou. Autor je naším dlouholetým přítelem. Bez jeho zachumelených chalupek, kostelíků a betlémků by vánoční nabídka nebyla úplná. “Dávám vám všechny pohledy, které mám“ říká s úsměvem, jelikož jich namaloval desítky snad již stovky.

Jste rodákem z Jaroměře?
Pocházím z Velimi u Kolína, ze středního Polabí. Do Jaroměře, v níž žiju již přes padesát let, jsem odešel za svou spolužačkou ze sklářské školy v Železném Brodě. Oba jsme zde studovali malbu a lepptání skla.

Lásku k malování a tvorbě krásných věcí jste získal ve škole nebo od rodičů?
Výtvarné nadání mám po předcích, ale ještě více mám potomků s tímto darem. Mají stední výtvarné školy a dcera Markéta i vysokou. Je sochařkou a keramičkou.

Studoval jste malířství?
K umění jsem přivoněl v Železném Brodě. Následně jsem studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Co všechno zahrnuje vaši tvorbu?
Moje tvorba ze hodně rozkošatělá: kresby pro noviny, ilustrace, grafika volná i užitá, obrazy malované olejem, temperou i pastelem, práce pro architekturu z kovu, skla, keramiky. Znaky a prapory měst, ražené medaile, návrhy dřevěných hraček, pohlednice, vystřihovací betlémy... Stejně jsem asi na něco zapomněl.
Z krajinářských cyklů to jsou: Krajina mládí Boženy Němcové, Obrazy z Náchodska, Řeka Úpa. Mým největším a nejznámějším dílem je symbolické vyjádření řeky Labe u jejího pramene v Krkonoších.

Proč tak rád malujete české chalupy?
Ani nevím, proč mám tak rád české chalupy. Něco mne k nim přitahuje. Snad, že jsou zhmotněním ducha prostého člověka. Ale to zní moc pateticky!
Jako dítě jsem litoval, že jsem se v takové chalupě nenarodil. Ve Velimi byla jen jedna dřevěnka. Nachýlená, krytá došky. Bydlel v ní drobný zemědělec pan Josef Jíša. Však jsem ji několikrát kreslil, i pana Jíšu.

Odkud čerpáte pohodu, která vychází z vašich malovaných pohledů?
Už dloho vím, že lidé v mých pohledech nacházejí pohodu. „Hladí je po duši.“ Ale čím to je, to opravdu nevím. Snad jsou idealizací světa. V každém případě to není chtěné. Vyhlídnu si motiv a maluju ho, aniž myslím na to, jak na lidi bude působit. Jsem sobec, chci, aby se líbil především mně. Ne vždy se to ovšem podaří.

Kdy jste začal pohledy vydávat?
Je to od té doby, co jsem cinkal klíči na Václavském náměstí. Od té doby musím kreslit a kreslit a nemohu přestat.
 

Sekce: Jičín   |   Tisk   |   Poslat článek známému