13. listopadu - sv. Anežka Česká

11.11.2015

13. listopadu - sv. Anežka ČeskáČeská princezna Anežka Přemyslovna je naprosto mimořádným zjevem v duchovních i kulturních dějinách naší země. Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I., její matkou byla Konstancie, dcera uherského krále Bély III. Když byly Anežce pouhé tři roky, byla poslána se svou starší sestrou Annou do polské Třebnice. Obě byly zasnoubeny synům slezského knížete Jindřicha Bradatého a svaté Hedviky, a proto byly poslány na vychování do tamního kláštera cisterciaček, který svatá Hedvika založila.

Za tři roky se však Anežka vrací domů, protože syn vévody, s nímž byla zasnoubena, zemřel. Po krátkém pobytu na Pražském hradě je poslána do kláštera premonstrátek v Doksanech, protože zdejší klášter byl vyhledáván jako centrum výchovy a vzdělání pro dívky z významných šlechtických rodů. Anežka zde zůstala asi rok a půl.

Ve svých osmi letech byla Anežka zasnoubena s Jindřichem, synem císaře Fridricha II. Byla proto poslána do Vídně, aby zde byla vychována jako budoucí císařovna. Kníže Leopold VI., na jehož dvoře Anežka žila, však dosáhl zrušení jejího zasnoubení s Jindřichem, protože usiloval o sňatek Jindřicha a své dcery Markéty. Rozhořčený Přemysl Otakar I. vedl po jejím návratu domů neúspěšnou válečnou výpravu proti Rakousku. Roku 1228 dostala česká princezna první nabídku k sňatku od samého císaře Fridricha II., kterou císař zopakoval ještě v roce 1233. Avšak pověst císařovy povahy a Anežčino směřování k řeholnímu životu ji vedly k tomu, že Anežka proto poslala list papeži Řehoři IX., v němž prosí o jeho ochranu, aby se mohla zasvětit Kristu a odmítnout sňatek s císařem. Papež jí odpověděl listem, v němž ji přijal za svou duchovní dceru, a poslal jí četné dary.

Kolem roku 1231 se Anežka rozhodla pro založení špitálu, kláštera Menších bratří a kláštera sester klarisek. Na to věnovala celé své královské věno. První sídlo špitálu bylo pravděpodobně v soukromém domě poblíž kostela svatého Haštala. Po dvou letech byl přemístěn ke kostelu svatého Petra Na Poříčí. Pečovalo se zde nejen o nemocné, ale i o poutníky na cestách, lidi bez přístřeší, chudé či pronásledované. Brzy byl špitál rozšířen o budovy, které odkoupila královna Konstancie od německých rytířů u svatého Petra Na Poříčí. Roku 1237 na Anežčinu žádost povýšil papež Řehoř IX. bratrstvo pražského špitálu na samostatný řád křižovníků s řeholí svatého Augustina. Anežka již tehdy plánovala přenesení všech majetkových práv špitálu na nově založený řád. Byla si vědoma toho, že františkánská řehole vylučuje vlastnění majetku, a proto špitálnímu bratrstvu určuje řeholi svatého Augustina, která je v těchto ohledech mírnější. Špitál potřeboval dobré vedení a finanční zajištění. Prvním samostatným sídlem křižovníků byl kostel a špitál u svatého Petra Na Poříčí. Roku 1252 bylo přesunuto sídlo řádu křižovníků k Juditinu mostu na pravém břehu Vltavy, kde byl vystavěn nový špitál s kostelem svatého Františka. Anežka přidává do znaku řádu šesticípou červenou hvězdu. Tak se český řád křižovníků odlišil od jiných špitálních řádů.

Působení svaté Anežky se však neomezovalo jen na špitál, ale současně velice usilovala o založení kláštera sester klarisek. Už v roce1233 na Anežčinu žádost papež Řehoř IX. rozhodl o vyslání pěti sester z Tridentu do Prahy. O rok později Anežka spolu s dalšími sedmi dívkami z českých šlechtických rodin vstoupila do řádu svaté Kláry. Vzápětí byla na přání papeže jmenována abatyší, ale titul odmítla a nechala si říkat „starší sestra“. Byla představenou podobným způsobem jako svatá Klára. Obě odmítaly být abatyší obdařenou mocí a společenskou prestiží. Chtěly v duchu pokory, tak jak to požaduje svatý František ve své řeholi, následovat chudého Krista, ale současně přijali odpovědnost za společenství sester, které jim bylo svěřeno.

Svatá Anežka Česká ošetřuje nemocné, oltář velmistra Puchnera, tempera na dřevě, Národní galerie v Praze.

Po vstupu Anežky mezi klarisky jí Klára napsala svůj první list. V něm svou novou spolusestru povzbuzuje k horlivému následování františkánského ideálu, zvláště chudoby. Anežčin klášter byl totiž prvním klášterem klarisek za Alpami a Klára věděla, že bude příkladem pro další kláštery založené v této části Evropy. (Celkem se dochovaly čtyři listy svaté Kláry svaté Anežce.) Po obdržení listu od Kláry se před Anežkou otevřel náročný úkol. Měla proměnit kláštery sester a bratří v Praze na české Assisi. Lze tvrdit, že duch jejího kláštera byl duchu svatého Františka bližší než mnohé kláštery klarisek v Itálii.

Roku 1237 Anežka poslala papeži ke schválení znění řehole pro pražský klášter klarisek. Klára věděla, že ona sama u papeže neprosadí schválení nové řehole, která by skutečně vyjadřovala františkánské charisma chudých sester. Požádala o pomoc Anežku, která měla díky svému postavení, vzdělání i oblibě u papeže mnohem větší šanci než Klára. Ale papež Anežčin návrh odmítl. Souhlasil, aby sestry vedly přísný život, ale chtěl, aby základní potřeby sester byly zajištěny z majetku kláštera. Klára i Anežka však chtěly žít v naprosté chudobě a plné závislosti na Boží prozřetelnosti. (Text řehole, kterou Anežka sepsala se nedochval, o jejím obsahu víme jen to, co vyplývá z odpovědi Řehoře IX.) Žádost o reformu řehole klarisek se v té době jevila jako neprůchodná, proto Anežka po vzoru svaté Kláry požádala pro své společenství o privilegium chudoby, které jí bylo uděleno 15. dubna 1238. Šlo o dovolení žít pouze z almužen, bez jakéhokoli trvalého hmotného zajištění. V úsilí o schválení nové řehole klarisek pokračovala Anežka i později. V roce 1243 žádala znovu o schválení svých řeholních pravidel, tentokrát papeže Inocence IV. Její žádost byla opět zamítnuta. Když se o deset let později (v roce 1253) Anežka dověděla, že Kláře byla její nová řehole schválena, požádala papeže o dovolení, aby tato řehole mohla být užívána i v jejím klášteře.

 

Vážnost Anežčina rozhodnutí pro chudobu se nejvíce projevila roku 1278, po smrti Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli. České království se dostalo do područí císaře Rudolfa Habsburského, u kterého si vyžádal správu země a poručnictví nad sedmiletým princem Václavem Ota Braniborský, syn Přemyslovy sestry Blaženy. Branibor využil své moci k neslýchanému útisku a plundrování českých zemí. Roku 1282 vypukl hladomor. Jen v Praze se mrtví počítali na tisíce. I klášter svaté Anežky zakoušel těžkou bídu. Anežka zemřela 2. března 1282. V době husitských válek byly její ostatky ukryty neznámo kam a dodnes nebyly nalezeny.

Socha svaté Anežky, kostel Panny Marie Sněžné v Praze.

Za blahoslavenou byla Anežka Česká prohlášena v roce 1874. Teprve 700 let po její smrti ji papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou. Stalo se tak 12. listopadu 1989 v Římě za účasti více než 8000 poutníků z Čech a Moravy. Pět dní po její kanonizaci se udál památný 17. listopad 1989, který znamenal pád totalitního režimu v Československu. Mnozí v tom vidí duchovní dar svaté Anežky.

 Ludmila Pospíšilová

 

Svatí na každý den - 4. svazekZ knihy: Svatí na každý den - 4. svazek
autor:
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101404-

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému