Mít tak oči k vidění, vidět to, co mnozí lidé nevidí a neuvidí

9.9.2009

Mít tak oči k vidění, vidět to, co mnozí lidé nevidí a neuvidíTi, kteří se odborně (profesionálně) zabývají moudrostí, nás upozorňují na to, že jedním z hlavních znaků moudrosti je vhled. Co to ale vhled je? Když jsem byl v Anglii, zašel jsem se mimo jiné podívat do Cambridge do ústavu fyziky, kde byl před lety vedoucím Isaac Newton. Chtěl jsem vidět tu jabloň, na níž se on kdysi díval. Když viděl, jak z ní padá jablko, vyvodil z toho tři základní zákony gravitace. Ty platí pro celý vesmír. Newtonův vhled do světa přírody mne fascinoval a fascinuje dodnes – i když jsem tam tu jabloň již nenašel.

Mohli bychom se domnívat, že vhled může mít jen ten, kdo se určitou věcí dlouho soustavně zabývá, nashromáždil množství poznatků – a potom prostě „celou věc prokoukne“. Nebo v umělecké oblasti celý život žije hudbou a potom najednou „objeví“ určitou melodii.

Když se narodil Ježíš, Simeon v něm jasnozřivě viděl Mesiáše. (Lk 2,22–35). V Bibli se mluví o člověku, který ve chvíli, kdy uviděl Ježíše „prohlédl, o koho jde“ a zvolal: „Ježíši, Synu Boha nejvyššího“ (Mk 5,7). A co Petr? Ve chvíli, kdy mnozí si začali klást otázky nad Ježíšem, jednoznačně vyznal: „Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten svatý Boží“ (Jan 6,68–69). Viděl to, co tolik lidí nevidělo…

Že se to vše týká jen toho, co se stalo před dvěma tisíci lety? Stalo se to i včera a stává se to i dnes. Když jsem v mládí četl podobenství o milosrdném Samaritánovi nebo o otci marnotratného syna, oslovilo mne to. Najednou jsem si uvědomil, že ve světě neexistuje jen „kdo s koho“, „žer nebo budeš sežrán“, „znič nebo budeš zničen“ atp., jak se vyjadřuje přesvědčení o tom, že člověk člověku je vlkem nebo to, že za vším musíme vidět jen peníze a pochopit, že peníze jsou smyslem života. Rozsvítilo se mi. Byl mi dán vhled do existence víry skrze lásku dělající. Ta dává životu nadějný cíl a tím i smysl.

Možná že si o sobě myslíme, jak jsme dobrými křesťany, a najednou nám z Bible zazní Pavlovo slovo: „Bídný já člověk!“ (Řím 7,24), potom můžeme uslyšet – díky vhledu do biblické zvěsti: „V mých očích jsi drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval… Neboj se, já budu s tebou“ (Iz 43,4–5).
 

Z knihy O moudrosti s Jaro Křivohlavým

Autor: Jaro Křivohlavý   |   Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému