Krize systému sociálního zabezpečení

21.7.2009

Ze společenského hlediska mohou systémy sociálního zabezpečení a sociální péče, jež v mnoha zemích existovaly už v dobách Pavla VI., jen stěží – a v budoucnu, za hluboce změněné výslednice sil, ještě hůře – dosahovat cílů skutečné sociální spravedlnosti. Trh, který se stal globálním, vedl především v bohatých zemích k hledání oblastí, kam je možno přemístit výrobu s nižšími náklady, s cílem snížit cenu různých druhů zboží, zvýšit kupní sílu a tak urychlit míru rozvoje, založenou na zvýšené spotřebě uvnitř svého domácího trhu.

Na trhu se v důsledku toho rozvinuly nové formy soutěžení mezi státy, jejichž účelem je za pomoci různých nástrojů, jako například nízkými daněmi nebo deregulací pracovního trhu, přilákat zahraniční podniky k založení výrobních center. Tyto procesy vedly k omezení systému sociálního zabezpečení za cenu větších konkurenčních výhod na globálním trhu, což má za následek vážné ohrožení práv pracujících, základních lidských práv i solidarity uskutečňované tradičními formami sociálního státu. Systémy sociálního zabezpečení tak mohou ztratit schopnost plnit své úkoly jak v zemích rozvojových, tak v zemích už dříve rozvinutých, nemluvě o zemích chudých. Rozpočtová politika jednotlivých států může snižováním sociálních výdajů, jež často prosazují mezinárodní finanční instituce, ponechat občany tváří v tvář starým i novým nebezpečím bezmocné; tato bezmoc se ještě zvyšuje v důsledku absence účinné ochrany ze strany zaměstnaneckých organizací. Sociální a ekonomické změny mají v úhrnu za následek to, že odborové organizace zakoušejí velké obtíže při plnění svého úkolu zastupovat zájmy pracujících, zčásti i proto, že vlády kvůli ekonomické výhodnosti nezřídka omezují svobodu či vyjednávací schopnosti odborů. Tradiční sítě solidarity tak musí překonávat stále větší překážky. Výzvy sociální nauky církve (počínaje encyklikou Rerum novarum) k zakládání odborových organizací na obranu práv pracujících je proto třeba v současnosti ocenit ještě víc než dříve, stejně jako je třeba poskytnout pohotovou a jasnou odpověď na naléhavou potřebu zavedení nových forem jejich součinnosti na místní i mezinárodní úrovni.

 

 

Z encykliky papeže Benedikta XVI. Caritas in Veritate -101525-

Autor: Benedikt XVI.   |   Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články