Kompas v moři moudrých

18.9.2009

Kompas v moři moudrýchJádrem moudrosti je rovnováha mezi poznáním a pochybnostmi. Imrich Ruisel Kde najít moudrého člověka? A jak ho najít? To jsou otázky, jež si kladou ti, kteří se snaží poznat něco více o moudrosti. Na nejzákladnější rovině je možno vidět, že z hlediska moudrosti existují dva druhy lidí. Jedni, kteří se sami za moudré považují, a ti druzí, kteří klidně řeknou „já moc moudrý nejsem“. S těmi druhými to není tak zlé. Horší je to s těmi prvními. I mezi nimi však existují rozdíly.

 
 

Měl jsem možnost setkat se s některými lidmi, kteří vypadali, že jsou velice moudří. Rádi diskutovali s druhými. A jejich diskuse byla jednoznačná. Ať jim kdokoli řekl cokoliv, vždy se mu snažili dokázat, že to tak není, že je to problematické, že to nemá pevný základ, že je to postaveno na vodě – prostě že vlastně ten, kdo to říká, o tom, co to je, nemá ani ponětí. Z každé takové diskuse odcházeli tito rádoby moudří lidé s aureolou nad jiné chytřejšího člověka. Pro jejich nepředstavitelnou kritičnost se s nimi po chvíli lidé přestali bavit, báli se jich a oni odcházeli jako pávi. Při tom je třeba poznamenat, že mimo tisíce kritických výtek se za nimi obvykle neobjevilo téměř žádné ovoce – nic, co hodnotného by oni sami vytvořili či udělali.

 

Na druhé straně jsou kolikrát za moudré považováni ti, kteří se něčeho drží zuby nehty. O něčem jsou skálopevně přesvědčeni a nic s nimi nehne. Právě touto pevností své důvěry očarovávají druhé lidi – a ti je potom považují za moudré. Starší generace měla možnost toto poznat u přesvědčených nacistů stejně jako u přesvědčených komunistů. Tato dogmatická skálopevnost se však nemusí týkat jen politického zaměření.

Kteří z těchto dvou druhů lidí jsou moudří? Odpověď je jednoznačná: ani ti děsiví kritici, ani ti zarytí dogmatici. Zdá se, že moudrost tyto dva postoje nestaví proti sobě, ale naopak je sdružuje. Opravdu moudrý člověk si nad tím, s čím se setká, klade otazníky, ani nepřijímá nekriticky názor nebo přesvědčení druhého. Na druhé straně se nesnaží něco slepě držet a zakázat si jakoukoliv otázku nad svým přesvědčením.

Zeptal jsem se nedávno jedné dcerky z nedělní školy: „Víš kdo to je moudrý člověk?“ A slyšel jsem: „Ten, kdo se snaží nezarmucovat Pána Boha.“ Nezarmucujeme ho i svou namyšleností?
 

Z knihy O moudrosti s Jarem Křivohlavým

Knihy Jaro Křivohlavého

Sekce: texty   |   Tisk   |   Poslat článek známému