Proč postní doba trvá čtyřicet dní?

15.2.2026

Žijeme v neklidné době. Všichni máme moc práce. Máme víc povinností, než stíháme plnit, víc informací, než umíme zpracovat, víc věcí, než dokážeme spotřebovat. Nemáme čas. Není snadné zachovat si vnitřní odstup a nadhled, nenechat se převálcovat spěchem a stresem, neztratit duši v záplavě všedních banalit, neutopit se v moři spotřeby a zábavy.

Proč je postní doba tak dlouhá? Proč trvá čtyřicet dní?

Naštěstí je tady odvěká moudrost předků, sdílená kulturní paměť, která nabízí orientaci a pevnou půdu pod nohama. K naší kulturní paměti patří i tradice církevního roku. Je to osvědčená, časem protříbená tradice. Právě ona člení roční období do smysluplného řádu a dělí proud života na chvíle sváteční a všední. Zdánlivě bezcílné proudění časových okamžiků je takto uspořádáno do symbolických milníků a rozhraní, začátků a konců.

I proto smíme každý rok nově vstoupit do tajemství postní doby před velikonočními svátky. Proč je tak dlouhá? Proč trvá čtyřicet dní? Symbolické číslo čtyřicet znamená v Bibli období důkladné přípravy, očisty a soustředění. Je to doba střádání sil, předcházející zlomové, zásadní události. Čtyřicet dní dlel Mojžíš na vrcholu hory Sinaj, než sestoupil k lidu, aby mu předal Tóru (Dt 9,9). Čtyřicet let trvalo období přípravy a očisty, než směli Izraelité vejít do země zaslíbené (Nm 14,33). Čtyřicet dní se Ježíš postil na poušti, než byl připraven k rozhodujícímu střetu se silami Zla (Mk 1,12–13). Čtyřicet dní se po svém vzkříšení setkával s učedníky, než byli připraveni převzít jeho úkol a v moci Ducha Svatého zvěstovat evangelium všem národům (Sk 1,3).

Vystoupit z kolotoče

Jsou-li velikonoční svátky nejdůležitější událostí církevního roku, musíme je vzít vážně. Je-li dramatické finále Ježíšovy životní pouti, které si připomínáme o Velikonocích, úhelným kamenem křesťanské víry, je třeba se na setkání s velikonoční zvěstí důkladně připravit. Je třeba hledat ztišení a usebrání. A právě k tomu slouží postní doba. Půst není trpká a nepříjemná náboženská povinnost. Je to příležitost, pozvání, šance, nabídka. Příležitost vždy znovu darovaná, vždy znovu kalendářem nabídnutá, taktně a nevtíravě připomenutá. Je to možnost poodstoupit od stresujících životních zápasů a obnovit spojení s tím, co je v životě nejdůležitější. Je to šance vyplout na hlubinu, ohledat základy, sestoupit ke kořenům, proniknout k posledním zdrojům a pramenům života.

Každý smí pro sebe objevit takovou formu půstu, která odpovídá jeho niternému ustrojení. Pokyny a návody jsou pouhá doporučení, nejde o striktní příkazy. Jsou to užitečné rady, jak najít cestu k rozjímání, jak vystoupit z kolotoče obstarávání, shánění a pachtění. Plné břicho táhne k zemi, mozek zalepený jídlem naklání duši k přízemnosti, srdce ztučnělé přejídáním nedokáže vnímat „hlas tichý a jemný“ (1 Král 19,12), přicházející shůry.

 Zpracováno podle knihy:

image:Image náhled produktu Kde vítězí láska, tam se děje Bůh
Kde vítězí láska, tam se děje Bůh
Pavel Hošek více

Autor: Webredaktor kna   |   Sekce: kalendárium   |   Tisk   |   Poslat článek známému