Porovnáním víry Marie a Abraháma (srov. Lk 27 a Gn 18,14), vidíme, že nazýváme-li jako křesťané bez váhání Abraháma „naším otcem ve víře“, o to větší důvod máme nazývat Marii bez zaváhání „naší matkou ve víře“. Abrahám uvěřil, že se mu přes jeho vysoký věk a neplodnost jeho manželky narodí syn; Maria uvěřila přes své panenství. Abrahám věřil, že když mu Bůh přikázal obětovat svého syna na hoře Moria; Maria věřila, když na ní Bůh žádal, aby doprovázela Syna k oběti na Kalvárii. U Abraháma se Bůh zastavil před smrtí; u Marie zašel dál: žádal, aby věřila až za smrt… více

Může mi uškodit žít obklopena lidmi, která mě nemají v lásce,
když ve vlastní duši mám plnost štěstí?

Anebo co mi pomůže náklonnost jiných srdcí,
nemám-li ve svém nitru Boha?

Může mi snad někdo uškodit,
když mám ve vlastním nitru Boha?

Sužují-li mě nějaká utrpení, už mi to nyní nepůsobí hořkost,
jsem ovládnuta pokojem a vyrovnaností ducha,
která pramení z poznání pravdy.

více

Svatá Tezezie z Lisieux zakoušela nejsilnější a nejpevnější víru v temnotě noci, a dokonce i v temnotě Kalvárie. Její svědectví dosáhlo vrcholu v závěru jejího života, ve velké „zkoušce proti víře“, která začala o Velikonocích 1896. Ve svém vyprávění dává tuto zkoušku do přímé souvislosti s bolestnou realitou ateismu své doby. Skutečností je, že žila na konci 19. století, které bylo „zlatým věkem“ moderního ateismu jako filozofického a ideologického směru. Když psala, že Ježíš dopustil, aby její duše „byla zachvácena nejneproniknutelnějšími temnotami“, naznačovala tím temnotu ateismu a odmítnutí křesťanské víry. více

Terezie Martinová - dívka z bohaté rodiny, která si může dopřát mnoho... Místo toho ale vstupuje do přísného kláštera. Bylo jí patnáct let. Vstoupila na Karmel a už nikdy klášter neopustila. Svůj život strávila na několika metrech čtverečních, a přesto se stala světovou patronkou misií. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie stala bestsellerem. Chtěla žít ve skrytosti, a přece ji v současnosti milují a vzývají miliony křesťanů. Její teologický, misionářský a duchovní vliv je obrovský. více

Po komunistickém puči v únoru 1948 vzniklo na Jihlavsku několik ohnisek odporu. Vydávali a kolportovali předvolební letáky s požadavkem svobodných voleb pod kontrolou OSN a s dalšími varovnými výzvami. V jedné skupině spolupracoval i akademický sochař Jaroslav Šlezinger. V té době vytvářel m.j. sochu promlouvající k českému národu – svatého Václava, patrona země, a to jako symbol naděje, že útlak a nesvoboda jsou jen dočasné. Patrně již tehdy tušil, že za jeho postoje i za tuto práci mu hrozí zatčení, neboť všude probíhaly čistky a soudy podle nově vydaného komunistického zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu republiky a nelítostně odsuzovaly „nepřátele lidově demokratického zřízení“ ke krutým trestům. S pomocí svých přátel si totiž opatřil cyankáli, které hodlal použít v případě, že by byl vyšetřovateli Státní bezpečnosti mučen. Jejich výslechy si totiž v ničem nezadaly s těmi gestapáckými, s nimiž měl sochař zkušenosti. více

Kormidloval odvážně církev ve složitých dobách velkých společenských otřesů. Působení papeže Pavla VI. - Giovanni Battista Montiniho - se někdy jakoby ztrácí mezi dvěma velkými osobnostmi, jež udávaly tón na cestě katolické církve druhou polovinou dvacátého století. A to Janem XXIII. a hlavně Janem Pavlem II. Proto se na něj poněkud zapomíná, navzdory tomu, že Pavel VI. kormidloval odvážně navzdory křehké a subtilní fyzické konstituci lodičku sv. Petra ve složitých dobách velkých společenských otřesů a musel proplouvat mezi útesy složitých problémů a napětí uvnitř církve. více

Slovo „prorok“ (profétés) pochází z řečtiny
a znamená „ten, který oznamuje“.
Prorok je Boží posel.
více

Jedna moje známá přišla o dceru,
za velmi drastických okolností.
Statečně tomu čelí,
nachází oporu ve své víře
a ve své přirozené důstojnosti. více

Byl jsem svědkem toho, jak jedna maminka vysvětlovala svému dítěti, že kříž pravou rukou od čela k srdci a od levého ramene k pravému děláme proto, že Bůh je nahoře, dole, vlevo i vpravo. Je pravda, že Bůh je skutečně všude a obklopuje nás zezadu i zpředu (Žl 139). Ale to není důvod, proč děláme na začátku mše znamení kříže. více

O mladičké Ludmile jde pověst celou zemí. Jak je krásná! A jaké má dobré srdce! Na břeh Labe přijíždí vznešené poselstvo: „Sám vládce české země, kníže Bořivoj, prosí Ludmilu, aby se stala jeho ženou!
Ludmila opouští rodný kraj. Kolem cesty jsou zástupy lidí, každý jásotem a radostným voláním zdraví svou novou kněžnu. Hoj, to je ale slavná svatba! Když poté kníže Bořivoj přivádí Ludmilu do korunovační síně a nová česká kněžna usedá na trůn, všichni padají na kolena a klaní se své paní.
Ludmile však úzkostně bije srdce v hrudi. Má stát po boku svému muži, vládci celé země. Dokáže to? Bude dobrou kněžnou?
více

Počátkem osmdesátých let dvacátého století byla objevena nová smrtelná nemoc – virus HIV způsobující nemoc AIDS. První případy byly zaznamenány mezi homosexuály v USA v roce 1981. Brzy se ukázalo, že kromě homosexuálů jsou nákazou tímto virem ohroženy i jiné skupiny, zvláště narkomani, kteří si drogu píchají do žil, jejich sexuální partneři a ti narkomani, kteří si vzájemně půjčují jehly. O nemoci panovalo mnoho předsudků. Hodně lidí se obávalo, že ji lze chytit ze záchodových sedátek, ručníků a hrníčků, kterých se dotkli nakažení. Jisté skupiny v církvi nemoc s oblibou vnímaly jako Boží trest pro homosexuály. Co si sama Matka Tereza o nemoci, která byla – alespoň na Západě – často spojována se sexuálními praktikami, jež jsou podle učení katolické církve nepřirozené, nevíme. Není však od věci předpokládat, že na duchovní úrovni s největší pravděpodobností nemoc vnímala jako důsledek života ve světě, který opouští Boha. Když navštívila Sing Sing, věznici s nejvyšší ochranou vybudovanou na břehu řeky Hudson nedaleko New Yorku, seznámila se tam s Anton... více