Svatého Brikcia z Tours mohl milovat jen světec. Naštěstí mu ho Pán poslal. Brikcius byl opuštěné dítě, kterého se ujal svatý Martin z Tours. Vychovával ho v klášteře v Marmoutier. Bylo to náročné dítě, ale tak běžně. Proto když začal usilovat o kněžství, měl biskup, který ho měl rád jako otec, z jeho rozhodnutí radost.Naneštěstí byl Brikcius velice arogantní a zamiloval si moc i bohatství, které se mu nějak podařilo nashromáždit. Jako osmnáctiletý jáhen vlastnil otroky a stáje s koňmi a opravdu potřeboval otcovské vedení. Když se mu Martin pokusil připomenout volání evangelia po chudobě a pokoře, Brikcius se mu vysmál. více

Stal jsem se vojákem. Dnes bychom řekli důstojníkem. Měl jsem dokonce i svého otroka, který byl zároveň mým nejlepším kamarádem. V roce 335 dorazila naše vojenská jednotka do města Amiens. Nechci, aby mé vyprávění bylo jednotvárné. A tak nechám promluvit svého dobrého přítele Sulpicia Severa: více

Svatý Martin vypráví: V armádě jsem sloužil už řadu let, ale po příhodě s žebrákem jsem začal tušit, že se má důstojnická kariéra blíží ke konci. Naše jednotka se přesunula na severní hranici, protože Římskou říši napadli barbaři. Schylovalo se k bitvě a císař Julián shromáždil vojsko. více

Lidstvo stojí dnes před zásadním rozhodnutím: postavit novou babylonskou věž, anebo vybudovat město, kde Bůh a lidstvo přebývají společně. Každá generace se ujímá úkolu utvářet svou vlastní dobu, usměrňovat dějiny tak, aby se staly prostorem, kde je chráněna důstojnost každého člověka, kde je prosazována spravedlnost a kde lze žít ve vzájemném bratrství. Každá doba však s sebou nese i riziko, že vytvoří svět nelidský, a ještě více nespravedlivý. více

Vím jistě, jak strašně potřebují naši modlitbu lidé,
kteří odešli ze světa dřív, než stačili dát všechno do pořádku.
Než stačili pochopit podstatné věci.
A čekají, až se za ně někdo pomodlí.
Je to pro ně jako rosa nebo mana.
více

Když se zdá, že nastává chvíle odchodu,
a je-li umírající připraven na smrt jako křesťan,
může se někdo z přítomných pomodlit
některé následující modlitby:
více

Bylo mi osmnáct. Ležel jsem v nemocnici v Hradci Králové. V rádiu tehdy často hráli písničku od skupiny Elán „Smrtka na pražskom orloji“. Nechtělo se mi, ale musel jsem vždycky znovu vyslechnout její slova až do konce. Byl jsem smrtelně nemocný. Zdálo se, že to nejde léčit, pan doktor nad mou postelí nenuceně vykládal kolegům, jak to bude postupovat a že to nebude trvat dlouho. Dodnes netuším, jestli si myslel, že mu nerozumím, nebo jestli mu to bylo jedno. více

Ježíši, nejlaskavější Příteli, který jsi svou náklonností k Lazarovi a svou sympatií vůči Janovi posvětil pouta pozemských přátelství, aby směřovaly ke společnému posvěcení, vyslyš prosby, které ti předkládám za mé příbuzné, přátele a známé... více

Mám ráda podzim.
Slunečný, jasný a barevný. I chladný, zatažený a mlhavý.
Pozdní léto, které občas přeskočí do chladu a pak zase propukne sálavým horkem a jasným, zářivým sluníčkem.
To už ale svítí jinak: je položené níže a když zapadne, do zahrady či lesa se rychle vkrádá temnota a mlha. Listí, tráva, všechno je unavené, jasná zeleň se dávno vytratila a nastupují teplé tóny hnědavé a žluté.
více

Víte, co to bylo tzv. Babylonské zajetí
a jaké mělo důsledky?
Víte, co to znamené "diaspora"?
Víte, co to znamená „Sión“?
více

Blahoslavený Ceferino Giménez Malla (1861–1936)
Ke konci svého života pravděpodobně vypadal Španěl Ceferino Giménez Malla jako tisíc jiných mužů, kteří se každý den po mši modlí růženec. Jeho cesta ke svatosti nebyla úplně typická, ani jeho růst v ctnosti. Když byl ale zastřelen proto, že se modlil růženec, nikoho, kdo ho znal, nepřekvapilo, že položil svůj život pro Boha. To, že Ceferinova svatost byla obecně uznávána, je pozoruhodné vzhledem k jeho etnickému původu – Ceferino byl Rom a vyrůstal ve světě, který se na něj kvůli jeho původu a životnímu stylu díval svrchu. Ceferino ale nezahořkl, ani se nevzdálil od svého lidu. Naplno žil romským životem a působil jako prostředník mezi Kalos (jeho etnikum) a Španěly. více