Svatého Brikcia z Tours mohl milovat jen světec. Naštěstí mu ho Pán poslal. Brikcius byl opuštěné dítě, kterého se ujal svatý Martin z Tours. Vychovával ho v klášteře v Marmoutier. Bylo to náročné dítě, ale tak běžně. Proto když začal usilovat o kněžství, měl biskup, který ho měl rád jako otec, z jeho rozhodnutí radost.Naneštěstí byl Brikcius velice arogantní a zamiloval si moc i bohatství, které se mu nějak podařilo nashromáždit. Jako osmnáctiletý jáhen vlastnil otroky a stáje s koňmi a opravdu potřeboval otcovské vedení. Když se mu Martin pokusil připomenout volání evangelia po chudobě a pokoře, Brikcius se mu vysmál. více

Svatý Martin vypráví: V armádě jsem sloužil už řadu let, ale po příhodě s žebrákem jsem začal tušit, že se má důstojnická kariéra blíží ke konci. Naše jednotka se přesunula na severní hranici, protože Římskou říši napadli barbaři. Schylovalo se k bitvě a císař Julián shromáždil vojsko. více

Stal jsem se vojákem. Dnes bychom řekli důstojníkem. Měl jsem dokonce i svého otroka, který byl zároveň mým nejlepším kamarádem. V roce 335 dorazila naše vojenská jednotka do města Amiens. Nechci, aby mé vyprávění bylo jednotvárné. A tak nechám promluvit svého dobrého přítele Sulpicia Severa: více

Odvaha překonat strach
„Nebojte se!“
Věta, která je v Bibli zapsána údajně třistapětašedesátkrát. Možná proto, že tuto krátkou větu, výzvu, potřebujeme slyšet opravdu každý den v roce.
Strach a úzkost nás přepadá často. Bojíme se o své blízké, často tak, až to bolí. Bojíme se o práci a živobytí. Bojíme se konkrétní hrozby, konkrétního člověka. Bojíme se o planetu a o mír, přinejmenším v našich končinách.
více

Bylo mi osmnáct. Ležel jsem v nemocnici v Hradci Králové. V rádiu tehdy často hráli písničku od skupiny Elán „Smrtka na pražskom orloji“. Nechtělo se mi, ale musel jsem vždycky znovu vyslechnout její slova až do konce. Byl jsem smrtelně nemocný. Zdálo se, že to nejde léčit, pan doktor nad mou postelí nenuceně vykládal kolegům, jak to bude postupovat a že to nebude trvat dlouho. Dodnes netuším, jestli si myslel, že mu nerozumím, nebo jestli mu to bylo jedno. více

Mám ráda podzim.
Slunečný, jasný a barevný. I chladný, zatažený a mlhavý.
Pozdní léto, které občas přeskočí do chladu a pak zase propukne sálavým horkem a jasným, zářivým sluníčkem.
To už ale svítí jinak: je položené níže a když zapadne, do zahrady či lesa se rychle vkrádá temnota a mlha. Listí, tráva, všechno je unavené, jasná zeleň se dávno vytratila a nastupují teplé tóny hnědavé a žluté.
více

Víte, co to bylo tzv. Babylonské zajetí
a jaké mělo důsledky?
Víte, co to znamené "diaspora"?
Víte, co to znamená „Sión“?
více

Ježíš uzdravil deset malomocných – ale jen jeden se vrátil poděkovat. A právě ten, od kterého by to nikdo nečekal: Samařan, cizinec, „kacíř“. Bible je plná takových překvapení. Bůh obrací lidská měřítka naruby – vyvoluje si slabé, aby zahanbil silné, a z nepravděpodobných činí své nástroje. Praotcem víry je stařec Abraham, mluvčím koktavý Mojžíš, králem podle Božího srdce pasáček David, apoštoly prostí rybáři. více

Porovnáním víry Marie a Abraháma (srov. Lk 27 a Gn 18,14), vidíme, že nazýváme-li jako křesťané bez váhání Abraháma „naším otcem ve víře“, o to větší důvod máme nazývat Marii bez zaváhání „naší matkou ve víře“. Abrahám uvěřil, že se mu přes jeho vysoký věk a neplodnost jeho manželky narodí syn; Maria uvěřila přes své panenství. Abrahám věřil, že když mu Bůh přikázal obětovat svého syna na hoře Moria; Maria věřila, když na ní Bůh žádal, aby doprovázela Syna k oběti na Kalvárii. U Abraháma se Bůh zastavil před smrtí; u Marie zašel dál: žádal, aby věřila až za smrt… více

Blahoslavený Ceferino Giménez Malla (1861–1936)
Ke konci svého života pravděpodobně vypadal Španěl Ceferino Giménez Malla jako tisíc jiných mužů, kteří se každý den po mši modlí růženec. Jeho cesta ke svatosti nebyla úplně typická, ani jeho růst v ctnosti. Když byl ale zastřelen proto, že se modlil růženec, nikoho, kdo ho znal, nepřekvapilo, že položil svůj život pro Boha. To, že Ceferinova svatost byla obecně uznávána, je pozoruhodné vzhledem k jeho etnickému původu – Ceferino byl Rom a vyrůstal ve světě, který se na něj kvůli jeho původu a životnímu stylu díval svrchu. Ceferino ale nezahořkl, ani se nevzdálil od svého lidu. Naplno žil romským životem a působil jako prostředník mezi Kalos (jeho etnikum) a Španěly. více

Což mi uškodí žít obklopena srdci, která mě nemají v lásce,
když ve vlastní duši mám plnost štěstí?
Anebo co mi pomůže náklonnost jiných srdcí,
nemám-li ve svém nitru Boha?
Může mi snad někdo uškodit,
když mám ve vlastním nitru Boha?
Sužují-li mě nějaká utrpení, už mi to nyní nepůsobí hořkost,
jsem ovládnuta pokojem a vyrovnaností ducha,
která pramení z poznání pravdy.
více