Vím jistě, jak strašně potřebují naši modlitbu lidé,
kteří odešli ze světa dřív, než stačili dát všechno do pořádku.
Než stačili pochopit podstatné věci.
A čekají, až se za ně někdo pomodlí.
Je to pro ně jako rosa nebo mana.
více

Když se zdá, že nastává chvíle odchodu,
a je-li umírající připraven na smrt jako křesťan,
může se někdo z přítomných pomodlit
některé následující modlitby:
více

Bylo mi osmnáct. Ležel jsem v nemocnici v Hradci Králové. V rádiu tehdy často hráli písničku od skupiny Elán „Smrtka na pražskom orloji“. Nechtělo se mi, ale musel jsem vždycky znovu vyslechnout její slova až do konce. Byl jsem smrtelně nemocný. Zdálo se, že to nejde léčit, pan doktor nad mou postelí nenuceně vykládal kolegům, jak to bude postupovat a že to nebude trvat dlouho. Dodnes netuším, jestli si myslel, že mu nerozumím, nebo jestli mu to bylo jedno. více

Ježíši, nejlaskavější Příteli, který jsi svou náklonností k Lazarovi a svou sympatií vůči Janovi posvětil pouta pozemských přátelství, aby směřovaly ke společnému posvěcení, vyslyš prosby, které ti předkládám za mé příbuzné, přátele a známé... více

Mám ráda podzim.
Slunečný, jasný a barevný. I chladný, zatažený a mlhavý.
Pozdní léto, které občas přeskočí do chladu a pak zase propukne sálavým horkem a jasným, zářivým sluníčkem.
To už ale svítí jinak: je položené níže a když zapadne, do zahrady či lesa se rychle vkrádá temnota a mlha. Listí, tráva, všechno je unavené, jasná zeleň se dávno vytratila a nastupují teplé tóny hnědavé a žluté.
více

Víte, co to bylo tzv. Babylonské zajetí
a jaké mělo důsledky?
Víte, co to znamené "diaspora"?
Víte, co to znamená „Sión“?
více

Blahoslavený Ceferino Giménez Malla (1861–1936)
Ke konci svého života pravděpodobně vypadal Španěl Ceferino Giménez Malla jako tisíc jiných mužů, kteří se každý den po mši modlí růženec. Jeho cesta ke svatosti nebyla úplně typická, ani jeho růst v ctnosti. Když byl ale zastřelen proto, že se modlil růženec, nikoho, kdo ho znal, nepřekvapilo, že položil svůj život pro Boha. To, že Ceferinova svatost byla obecně uznávána, je pozoruhodné vzhledem k jeho etnickému původu – Ceferino byl Rom a vyrůstal ve světě, který se na něj kvůli jeho původu a životnímu stylu díval svrchu. Ceferino ale nezahořkl, ani se nevzdálil od svého lidu. Naplno žil romským životem a působil jako prostředník mezi Kalos (jeho etnikum) a Španěly. více

V době mých vnitřních temnot mi doporučili ke čtení Vyznání svatého Augustina. Považuji to za řízení Boží prozřetelnosti, protože jsem je nejen nehledala, ale ani jsem nevěděla, že existují. Svatého Augustina si velmi vážím: především proto, že klášter, kam jsem byla dána na vychování, patřil jeho řádu, a pak protože byl hříšníkem. Světci, kteří byli hříšníky, než je Pán povolal do své služby, pro mě byli velkou útěchou. Zdálo se mi, že u nich nacházím oporu v naději, že Pán odpustí i mně, jako odpustil jim. více

Porovnáním víry Marie a Abraháma (srov. Lk 27 a Gn 18,14), vidíme, že nazýváme-li jako křesťané bez váhání Abraháma „naším otcem ve víře“, o to větší důvod máme nazývat Marii bez zaváhání „naší matkou ve víře“. Abrahám uvěřil, že se mu přes jeho vysoký věk a neplodnost jeho manželky narodí syn; Maria uvěřila přes své panenství. Abrahám věřil, že když mu Bůh přikázal obětovat svého syna na hoře Moria; Maria věřila, když na ní Bůh žádal, aby doprovázela Syna k oběti na Kalvárii. U Abraháma se Bůh zastavil před smrtí; u Marie zašel dál: žádal, aby věřila až za smrt… více

Může mi uškodit žít obklopena lidmi, která mě nemají v lásce,
když ve vlastní duši mám plnost štěstí?

Anebo co mi pomůže náklonnost jiných srdcí,
nemám-li ve svém nitru Boha?

Může mi snad někdo uškodit,
když mám ve vlastním nitru Boha?

Sužují-li mě nějaká utrpení, už mi to nyní nepůsobí hořkost,
jsem ovládnuta pokojem a vyrovnaností ducha,
která pramení z poznání pravdy.

více

Svatá Tezezie z Lisieux zakoušela nejsilnější a nejpevnější víru v temnotě noci, a dokonce i v temnotě Kalvárie. Její svědectví dosáhlo vrcholu v závěru jejího života, ve velké „zkoušce proti víře“, která začala o Velikonocích 1896. Ve svém vyprávění dává tuto zkoušku do přímé souvislosti s bolestnou realitou ateismu své doby. Skutečností je, že žila na konci 19. století, které bylo „zlatým věkem“ moderního ateismu jako filozofického a ideologického směru. Když psala, že Ježíš dopustil, aby její duše „byla zachvácena nejneproniknutelnějšími temnotami“, naznačovala tím temnotu ateismu a odmítnutí křesťanské víry. více