Oto Mádr (1917-2011), vězeň svědomí i obnovitel české teologie (27.2. výročí úmrtí)

25.2.2016

Oto Mádr (1917-2011), vězeň svědomí i obnovitel české teologie (27.2. výročí úmrtí)27.2.2011 zemřel vynikající Kristův kněz Oto Mádr, teolog, vězeň svědomí, několikerý obnovitel české teologie, člověk, který tvořil, ale dokázal se i neohlížet, pokud už nebylo za čím. Zakladatel a dlouholetý šéfredaktor Teologických textů.

Nejlepší seznámení s jeho životem a texty je knížka Slovo o této době. Pod jeho vedením vznikal český překlad dokumentů Druhého vatikánského koncilu. Založil a řídil Dílo koncilové obnovy. My v katolické církvi bychom si to rok před 50. výročím koncilu měli připomínat a mít v úctě.

Vzpomínám si na setkání k jeho 90. narozeninám v dejvickém kostele sv. Vojtěcha. Zcela zaplněný kostel navštívil mj. Václav Hampl, rektor Univerzity Karlovy. Bylo hodně pochvalných a oslavných řečí. Teologové připravili výbor svých studií, žádný kult osobnosti, ale živou teologii (také jedna z řad založených Otou Mádrem). Na konec večera řekl pár slov oslavenec, myslím že trochu rozpačitý. Žádná oscarová děkovačka, dokonce ani řeč o sobě. Mádr tehdy poděkoval všem věřícím, hlavně však rodičům, kteří žili svou víru i v době perzekucí, ostrého i měkčího útlaku. Poděkoval maličkým a za maličké.

Otče, odpočívejte v pokoji! Bůh ať Vás přivítá a obejme ve svém království. R. I. P.

Pavel Mareš, redaktor KNA


Mons. ThDr. Oto Mádr

Narodil se v Praze 15.2.1917, studoval na Arcibiskupském gymnáziu a pak na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. 22. listopadu 1942 byl vysvěcen na kněze. Poté působil v duchovní správě na venkově ve středních Čechách. Po válce se věnoval skautingu a zahájil svou publikační činnost. V roce 1947 byl přijat na Teologickou fakultu UK jako asistent. V letech 1948-49 studoval morální teologii na Gregoriánské univerzitě v Římě, po návratu byl znovu navržen vedením Teologické fakulty na místo asistenta, ale odmítnut komunistickými úřady. V roce 1950 dosáhl doktorátu teologie. Po zrušení TFUK odmítl přijmout místo pedagoga na „obrozené“, komunisty kontrolované Cyrilometodějské teologické fakultě, a ujal se vedení kroužků katolické mládeže „v podzemí“. Pro činnost v katolickém hnutí vysokoškolských studentů byl v červnu 1950 zatčen, dva roky vyšetřován a ve veřejném procesu (11.-13.června 1952) odsouzen u Státního soudu v Brně za velezradu a špionáž na doživotí. Ve výkonu trestu strávil přes 15 let ve věznicích Mírov a Valdice. Po podmínečném propuštění (24. června 1966) se vrátil do Prahy a pracoval nejprve jako sanitář v nemocnici, později jako skladník a správce muzejního depozitáře.

V období Pražského jara se od roku 1968 aktivně angažoval v církevních záležitostech: vedl mj. teologicko-pastorační kurz pro kněze a lidovou univerzitu pro laickou veřejnost „Živá teologie", publikoval, pracoval v tiskové komisi nakladatelství Charita a v redakci časopisu Via. Účastnil se přípravy a aktivit Díla koncilové obnovy. V letech 1969-1970 přednášel morální teologii na reorganizované Cyrilometodějské fakultě v Litoměřicích. V roce 1969 byl plně soudně rehabilitován.

S nastupující normalizací byl počátkem 70. let z rozhodnutí státních orgánů opět z fakulty propuštěn a musel nastoupit do duchovní správy – nejprve do farnosti v Praze Modřanech a po zásahu Státní bezpečnosti v roce 1975 do Dolního Žandova u Chebu. V témž roce byla také zrušena jeho soudní rehabilitace a původní rozsudek potvrzen se sníženým trestem. V 70. letech pracoval na českém překladu dokumentů 2. vatikánského koncilu, jež byly oficiálně vydány roku 1995.

Po odchodu do důchodu (1978) mu byl odebrán „státní souhlas k výkonu duchovenské služby". Poté až do roku 1989 byl významným organizátorem katolického samizdatu. Vydával a redigoval Teologické texty, knižní edici Duch a život, publicistickou sérii Orientace, časopisy pro psychology Psí, pro lékaře Salus a pro přírodovědce Universum. Vedl tajné teologické přednášky v Čechách a na Moravě, teologicko-filozofický seminář, zajišťoval bytové přednášky zahraničních teologů a filosofů, spolupracoval s Chartou 77, vedl tajné poradní grémium tehdejšího pražského arcibiskupa kardinála Františka Tomáška. V 80. letech byl nadále šikanován Státní bezpečností.

Od roku 1990 je Oto Mádr šéfredaktorem Teologických textů a členem rady České biskupské konference pro sdělovací prostředky. Stál u zrodu České křesťanské akademie v Praze a je členem kuratoria Evropské společnosti pro katolickou teologii. V roce 1991 mu byl udělen čestný doktorát Katolickou teologickou fakultou v Bonnu a titul čestného papežského preláta papežem Janem Pavlem II. Roku 1992 byl plně soudně rehabilitován. V roce 1999 se stal čestným kanovníkem Vyšehradské kapituly v souvislosti s vydáváním Teologických textů. V roce 1997 mu propůjčil prezident Václav Havel řád T.G. Masaryka III. třídy. V letech 2002-2004 vedl semináře na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy.

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články