čtenářský koutek

Neznámý papež sv. Pavel VI. (svátek 26.9.)

24.9.2023

Kormidloval odvážně církev ve složitých dobách velkých společenských otřesů. Působení papeže Pavla VI. - Giovanni Battista Montiniho - se někdy jakoby ztrácí mezi dvěma velkými osobnostmi, jež udávaly tón na cestě katolické církve druhou polovinou dvacátého století. A to Janem XXIII. a hlavně Janem Pavlem II. Proto se na něj poněkud zapomíná, navzdory tomu, že Pavel VI. kormidloval odvážně navzdory křehké a subtilní fyzické konstituci lodičku sv. Petra ve složitých dobách velkých společenských otřesů a musel proplouvat mezi útesy složitých problémů a napětí uvnitř církve.

Musel dovést do bezpečného přístavu také koncilní jednání, započaté jeho předchůdcem Janem XXIII. Není možné ho vnímat zjednodušeně, neboť jednoduchá nebyla ani doba přechodu k otevřenější podobě církve, která se promítala do způsobu, jak ji vést.

Ve svém pontifikátu zkoumal velmi otevřeně a zodpovědně znamení času a snažil se hledat odpovědi, které by ze strany církve těmto změnám odpovídaly. Jeho hledání nových a nevyzkoušených cest se však nesetkalo vždy s jednoznačným přijetím a zejména na politické úrovni byly některé z jeho kroků, třeba ve vztahu ke státům socialistického bloku, podrobovány kritice.

Už od mládí ho trápily zdravotní problémy

Dvoustý šedesátý druhý římský biskup se narodil 26. září 1897 v městečku Consesio jako Giovanni Battista Montini. Od mládí velmi četl a zajímal se obecně o kulturní otázky. Už od mládí ho trápily zdravotní problémy a nedostatečnosti, které mu bránily navštěvovat pravidelně školu. Jeho omezení po fyzické stránce mohly vyvolávat zdání křehkosti a subtilnosti, ale ve skutečnosti dokázal velmi rozhodně hájit svůj názor, což se projevilo i v době jeho papežského úřadu. V roce 1916 ukončil středoškolská studia v jezuitské koleji v Arici nedaleko Brescie. V té době už v něm zrálo povolání ke kněžství, a proto se rozhodl ke studiu teologie. Křehké zdraví mu však neumožnilo, aby stále žil v semináři, takže se vzdělával jako externí student. Kněžské svěcení obdržel 19. května 1920 v necelých třiadvaceti letech.

Vystupoval jednoznačně proti snahám fašistických organizací

Významně se angažoval m. j. v aktivitách katolické mládeže. Vystupoval jednoznačně za zájmy církve proti snahám fašistických organizací uzurpovat svébytnost katolických uskupení mládeže. Jevil se jako umírněný reformista, rozhodný antifašista a zastánce demokratického zřízení. Inspirace získával z díla francouzských filozofů, velký vliv na něj měl Jacques Maritain (1882–1973), odpůrce autoritativních proudů francouzských katolíků, jehož zásluhou se podařilo prosadit demokratické ideje do katolických diskusí. Jako úředník Vatikánského státního sekretariátu vystupoval pro odsouzení nacismu i z hlediska katolické doktríny, nejen z politických hledisek.

Dostával do konfliktu s konzervativním proudem uvnitř církve

Během 50. let se Montini dostával do konfliktu s konzervativním proudem uvnitř církve, což vedlo k tomu, že musel opustit post ve Státním sekretariátu a stal se arcibiskupem v průmyslovém Miláně. Kvůli tomu, že dosáhl v římských strukturách nezanedbatelného vlivu, bylo jeho jmenování do Milána označováno jako „čestné vyhnanství“. Někteří odborníci papežovo rozhodnutí interpretují daleko méně příkře: vnímají ho jako prostředek k tomu, aby Montini získal vedle práce na diplomatickém poli také praktické zkušenosti ve sféře pastorace.

Papež František, ho v neděli 14. října 2018 svatořečil. Svátek sv. Pavla VI. byl stanoven na 26. září.

Z knihy