Snaha nést světlo i v té nejtemnější hodině... (výročí popravy tří mladých lidí 22.2.)

19.2.2016

Dne 22. února 1943 byli nacistickým soudem v Mnichově odsouzeni k popravě gilotinou tři mladí lidé obvinění z napomáhání nepříteli, přípravy velezrady a rozvracení branné moci. Přesně v den desátého výročí popravy těchto tří mladých bojovníků, kteří byli ve smrti následováni dalšími ze skupiny Bílá růže (Die Weisse Rose), prohlásil tehdejší spolkový prezident Theodor Heuss toto: „Jejich činnost musí být v kontextu tragédie německého národa nahlížena nikoli jako pokus o zvrat poměrů, jenž se nezdařil, nýbrž jako snaha nést světlo i v té nejtemnější hodině. A proto patří jejich památce náš dík a úcta.“

Die Weisse Rose, Bílá růže

Rozsudek, jenž byl ještě téhož dne ve věznici Stadelheim vykonán, byl zakončen větou: „Navždy jste pozbyli svou čest.“ Tak zemřeli tři teprve dvacetiletí studenti Hans a Sophie Schollovi a Christoph Probst. Hans a Christoph studovali medicínu, Sophie bilogii a filozofii. Jejich podvratná protistátní činnost obnášela především výrobu a rozšiřování letáků označených heslem Die Weisse Rose, Bílá růže.

Iniciátory tohoto hnutí odporu byli Hans Scholl a Alex Schmorell. Brzy vznikla celá síť spolupracovníků, jejíž hlavní aktéři byli záhy odhaleni a rovněž popraveni. Sophie Schollová se do skupiny zapojila proti vůli svého bratra, oba sourozenci se však nakonec shodli na tom, že má smysl obětovat život, pokud tím mohou oslabit a zkrátit moc Adolfa Hitlera.

Čistota a krása
představovaly protiklad národního socialismu

Původ názvu Bílá růže není zcela objasněn. Student medicíny Alex Schmorell, jenž byl později popraven stejně jako jeho přítel Hans Scholl, však v rozhovoru s kamarádkou o její oblíbené květině prohlásil: „Bílá růže je symbolem čistoty a krásy!“ Američan Richard Hanser ve své knize "Z lásky k Německu. Život a umírání sourozenců Schollových píše": „Čistota a krása představovaly zřejmě ten největší protiklad národního socialismu, jeho myšlenek a skutků.“

Zabraňte tomu,
aby tato mašinérie běžela dál

V prvním letáku stálo: „Nic není více nedůstojné kulturního národa, než si bez odporu nechat vládnout klikou nezodpovědných vládců ovládaných temnými pudy… ať jste kdekoli, setrvávejte v pasivním odporu, zabraňte tomu, aby tato ateistická válečná mašinérie běžela dál, než bude příliš pozdě, než zbude z posledních německých měst jen hromada trosek, než poslední mladí lidé tohoto národa vykrvácejí kdesi daleko kvůli pýše nějakého podčlověka. Nezapomínejte, že každý národ si zaslouží takovou vládu, jakou je ochoten snášet…“

Aktivity skupiny byly přerušeny povoláním Hanse Scholla a Alexandra Schmorella na ruskou frontu, kde jako studenti medicíny museli sloužit ve zdravotnických oddílech wehrmachtu. V Rusku se jejich odhodlání bojovat proti státní moci ještě upevnilo. Po návratu ve vytváření letáků pokračovali, významně jim při tom pomáhal i mnichovský profesor filozofie Kurt Huber.

Prozrazení a zatčení

Hans a Sophie Schollovi byli mimořádně inteligentní a počínali si velmi obezřetně. Když však 18. února 1943 roznášeli před začátkem přednášek letáky po ještě prázdných chodbách a přednáškových sálech mnichovské univerzity a zbytek obsahu kufru vysypali z prvního poschodí do vstupní haly, zpozoroval je přitom správce budovy. Okamžitě budovu uzamkl a přivolal gestapo, které oba odvedlo k výslechu. Krátce nato tam byl přiveden i Christoph Probst, který se podílel na formulaci textů a byl odhalen za jiných okolností.

Někdo s tím už musel začít.
To, co jsme říkali, si myslí mnozí další...

Během procesu prohlásila Sophie Schollová s ohromující odvahou: „Někdo s tím už musel začít. To, co jsme říkali a co jsme napsali, si myslí mnozí další, jen se to neodvažují říct nahlas.“ Sourozenci Schollovi a Christoph Probst udivovali svým suverénním chováním ty, kdo je vyslýchali, své spoluvězně i publikum při soudním přelíčení.

Studium ho přivedlo ke křesťanské víře

Všichni tři byli hluboce věřící. Christoph Probst, mladý otec tří dětí, jehož žena právě ležela v porodnici s horečkou omladnic, nebyl pokřtěn jako dítě, ale studium ho přivedlo velmi blízko ke křesťanské víře. Před popravou se mu dostalo křtu. Evangeličtí křesťané Hans a Sophie Schollovi přijali Večeři Páně ve svých celách. S pouty na rukou, ale s hlavou vztyčenou přešli všichni tři nádvoří k budově, kde se měla konat poprava. o Sophii Schollové, která zemřela jako první, popravčí prohlásil, že ještě neviděl nikoho takto umírat. Hans Scholl přišel na řadu jako poslední. Zvolal silným hlasem, jejž bylo slyšet až do hlavní budovy věznice: „Ať žije svoboda!“

Nést světlo i v té nejtemnější hodině

Přesně v den desátého výročí popravy těchto tří bojovníků proti nacistickému režimu, kteří byli ve smrti následováni dalšími ze skupiny Bílá růže, prohlásil při vzpomínkové slavnosti spolkový prezident Theodor Heuss toto: „Jejich činnost musí být v kontextu tragédie německého národa nahlížena nikoli jako pokus o zvrat poměrů, jenž se nezdařil, nýbrž jako snaha nést světlo i v té nejtemnější hodině. A proto patří jejich památce náš dík a úcta.“

Myšlenky a cíle Bílé růže
nejsou neaktuální
ani dnes...

 

 

Z knihy:

Známé osobnosti tváří v tvář smrti

Egon Kapellari
Info a běžná cena: vázaná, 191 s., 229 Kč
Téma: spiritualita
Edice: Osudy
Vydáno: 2008
Objednací číslo: 101258
Druh zboží: kniha




Koupit

 

Anotace knihy
V každém z nás je skrytá touha vnést více světla do vlastního života tím, že se poučíme od těch, kdo už nejsou mezi námi nebo kdo prožili svůj život v jiné době. V každé době si také lidé kladou otázku, zda existuje život za hranicí smrti, a tak se zároveň zamýšlejí nad hodnotami, které vyznávají a staví na přední místo. Umění žít, milovat i tvořit tedy velmi těsně souvisí s uměním umírat, s vědomím vlastní křehkosti a konečnosti. Autor knihy Známé osobnosti tváří v tvář smrti předkládá osmdesát krátkých textů, které jsou věnovány umírání a životnímu osudu známých lidí z období více než tři tisíce let. Řada těchto osobností začíná papežem Janem Pavlem II. a zasahuje až do předkřesťanského starověku a biblického období. Autorovi záleží hlavně na tom, aby ukázal životní hodnoty těchto lidí a to, že tyto hodnoty neztrácejí platnost ani tváří v tvář smrti a umírání. V textu se můžeme setkat s těmito osobnostmi:
Jan Pavel II.
kardinál Franz König
Madeleine Delbrelová
Dag Hammarskjöld
Pierre Teilhard de Chardin
Dietrich Bonhoeffer
Alfred Delp
Evelyn Waugh
Antoine de Saint Exupéry
Simone Weilová
Edita Steinová
Maxmilián Kolbe
Friedrich Nietzsche
Terezie z Lisieux
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Johann Wolfgang Goethe
Napoleon Bonaparte
Wolfgang Amadeus Mozart
Anton Bruckner
Georg Friedrich Händel
Johann Sebastian Bach
Blaise Pascal
kardinál Richelieu
Michel de Montaigne
Jan od Kříže
Terezie z Avily
Michelangelo Buonarroti
Erasmus Rotterdamský
Anna Boleynová
Tomáš More
Girolamo Savonarola
Tomáš Akvinský
František z Assisi
Tomáš Becket
Benedikt z Nursie
Augustin
Šimon Petr
Pavel z Tarsu
Štěpán
Publius Ovidius Naso
Publius Vergilius Maro
Caesar
Sokrates
Mojžíš
Ježíš Kristus
Klíčová slova
smrt
stáří
  O autorovi
 
Nabídka podobných titulů:
podobné tituly
- tituly od tohoto autora: Kapellari Egon  
- tituly z této edice: Osudy
- Tituly k tomuto tématu: spiritualita
- Tituly ke klíčovým slovům této knihy: smrt stáří 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články