Strašné pokušení proti víře v dobrého Boha, který nebrání zlu

15.2.2019

Je to strašné pokušení proti víře v dobrého Boha, který, přestože je Všemohoucí, nebrání zlu svázanému s lidskou svobodou. Prožíváme dny v bolesti a námaze: docházíme za zraněnými do nemocnic, doprovázíme umírající, pohřbíváme a navštěvujeme poničené domy i rodiny bez střechy nad hlavou.

V jednom pohřebním kázání jsem tváří v tvář zástupu těch, kdo zaplnili kostel, mluvil o Božím obrazu, který můžeme vnímat v životě Ježíše, o obrazu Boha něžného, dobrého, milosrdného, který miluje člověka, který vposledku myslí na dobro lidí a ví, jak je k němu dovést, a to i skrze zlo, které ve světě existuje. Tento obraz dobrého Boha je poškozován Nepřítelem. Někdy velmi jemným způsobem, někdy přímo, především v dramatických chvílích, jako je pohřeb našich nejdražších. Je to strašné pokušení proti víře v dobrého Boha, který, přestože je Všemohoucí, nebrání zlu svázanému s lidskou svobodou, ale může nechat zrodit dobro ze zla a život ze smrti.

A tak přes všechen smutek a počáteční nepokoj nám byl během pohřbu dán pokoj, který může přijít jen shůry. Během kondolencí na konci dne bylo možné na tvářích rodičů a příbuzných Bassáma dokonce zahlédnout úsměv. Pohřeb prožitý v modlitbě a v duchu usebranosti byl zázrak, všichni přítomní ho takto přijali a svědčili o něm. Bylo to svědectví o Ježíšově vzkříšení. Takové je Aleppo – město zkázy a smrti. Nejsem si jistý, jestli ještě existuje. Každý den se odehrávají příběhy, jako je tento: příběhy bolesti rodičů, kteří přicházejí o děti, a dětí, které přicházejí o rodiče. Lidé jsou neustále v šoku a strašně trpí. My bratři františkáni si nakládáme každodenní kříž lidí, kříž, který se stává stále těžším. Prožíváme dny v bolesti a námaze: docházíme za zraněnými do nemocnic, doprovázíme umírající, pohřbíváme a navštěvujeme poničené domy i rodiny bez střechy nad hlavou.

Srdce je však pozorné k velmi obtížné výzvě – uchovat horoucí víru, zasetou při křtu v srdci každého věřícího v Aleppu, uprostřed této bouře, která trvá tolik let a neustále hrozí, že ji zničí.

Z knihy:

Mezi peklem a nadějí
Ibrahim Alsabagh