11. listopadu - sv. Martin z Tours

9.11.2015

11. listopadu - sv. Martin z ToursPokud by se obliba světce měřila počtem obcí, farností, kaplí a oltářů mu zasvěcených, zaujímal by Martin z Tours (316 ?–197) jedno z předních míst. Jeden výzkum z nedávné doby ve Francii ukázal, že 485 obcí a 3 667 farností nese jeho jméno, a není pochyb, že kdybychom vzali v potaz celou Evropu, tento seznam by se nesmírně prodloužil.

Pokud by se obliba světce měřila počtem obcí, farností, kaplí a oltářů mu zasvěcených, zaujímal by Martin z Tours (316 ?–197) jedno z předních míst. Jeden výzkum z nedávné doby ve Francii ukázal, že 485 obcí a 3 667 farností nese jeho jméno, a není pochyb, že kdybychom vzali v potaz celou Evropu, tento seznam by se nesmírně prodloužil.

Svatý Martin se narodil pohanským rodičům roku 316, nebo 317 v panonské Sabarii (dnešní Szombathely v Maďarsku). Své dětství prožil v Pavii (dříve Ticinum) patrně proto, že jeho otec tribun tam byl se svou posádkou přemístěn. V Pavii zrál jeho smysl pro náboženství a zdá se, že jeho duch byl na jedné straně přitahován ke společenství věřících, avšak na druhé také k samotě a poustevnictví. Byla to jakási předzvěst jeho pozdějšího skutečného povolání biskupa a mnicha. Přes odpor rodičů byl ve dvanácti letech přijat do katechumenátu, ale až po šesti letech mohl přijmout křest. Navíc byl v patnácti letech přinucen narukovat. Stal se důstojníkem jízdní stráže a brzy si získal oblibu a úctu u vojáků díky svým ctnostem, laskavosti a skromnosti. Prokázal také asketického ducha.

Známou se stala příhoda ze zimy roku 334. Tehdy se Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens. Pro Martina to bylo znamení, aby přestal být císařským vojákem a stal se vojákem Kristovým. Než se tak stalo, uběhla spousta let. Martin opustil vojenskou službu až roku 356.

Lorenzo di Bicci (kolem 1350–1427), svatý Martin se dělí o svůj plášť se žebrákem, Accademia, Florencie.

Tím okamžikem pro něj začalo nové dobrodružství. Na tuto cestu vstoupil pod vedením významné osobnosti biskupa Hilaria z Poitiers. Martin nicméně zůstal ve městě jen krátce a pak se vrátil do Panonie. Tam obrátil ke křesťanství svoji matku a zažil první střety v boji s ariány. Když byl z města vyhnán, vrátil se do Itálie a kolem roku 358 se usadil v blízkosti Milána a žil asketicky jako mnich. Ariánský biskup Auxentius ho vypudil i z Milána a Martin se odebral na ostrov Gallinaria v Ligurii. Později (roku 360) se usadil v poustevně Ligugé blízko Poitiers; toto místo se brzy stalo střediskem monastického hnutí v celé Galii. Později založil klášter v Marmoutier, nedaleko Tours. Roku 371 byl na žádost lidu zvolen biskupem Tours. Za krátký čas se život tohoto biskupa-mnicha, nebo spíše mnicha, který se propůjčil pastorační aktivitě, naplnil nejrozmanitějšími činnostmi. Skutky lásky, zázračná uzdravení, exorcismy, evangelizace venkova, obrana pravého učení proti bludům a pověrám, to vše ho zaměstnávalo bez oddechu. Brzy se Martin setkal s překážkami a pokořováním, ale vytrvale, trpělivě a moudře sledoval své záměry s jediným cílem: zajistit blaho církve, jež mu byla svěřena. Ve své biskupské službě dával stále příklad života modlitby, pokání a askeze. Odhaloval každou touhu po moci a privilegiích, tak jak se sluší na toho, kdo hledá pouze Boha.

Jeho síla tkvěla v podstatě právě v umění skloubit dohromady apoštolskou činnost a kontemplativní život, aby se tyto dvě složky navzájem obohacovaly. To vše přineslo své plody, pohanství ustoupilo. Obyčejní lidé i vysoce postavené osobnosti se obraceli a množily se kláštery a farnosti.

Svatý Ambrož se účastní pohřbu svatého Martina, mozaika z 8. až 9. století, bazilika Sant’Ambrogio, Milán. Legenda praví, že svatý Ambrož usnul při mši, kterou sloužil v Miláně. Když ho o několik hodin později vzbudili, řekl, že se zázračně účastnil Martinova pohřbu v Tours.

Martin zemřel dne 11. listopadu roku 397 v Candes. O několik měsíců později napsal Sulpicius Severus, advokát v Bordeaux, který se po smrti své ženy obrátil k asketickým ideálům a uchýlil se do poustevny, jeho životopis Vita sancti Martini. Tento spis zůstal primárním pramenem poznání života tohoto světce. Tato Vita byla doplněna o tři Epistulae (397–398), které popisují zejména smrt a pohřeb svatého Martina, a dále o Dialogy (404), hagiografický soubor, jež lze považovat za druhý životopis, rozsáhlejší než ten původní.

Sulpicius Severus byl oddaným Martinovým žákem a životopiscem. Právě jemu vděčí tento světec za svou popularitu. Přestože Martinův životopis obsahuje vyprávění o zázracích a je psán vzletným tónem, typickým pro svoji dobu, nesmírně přispěl k přiblížení postavy tohoto světce a též k nadšení, s jakým se k jeho hrobce v Tours vydávali poutníci nejen z Francie, ale též z Itálie a Španělska.

Když franský král Chlodvík přijal křesťanství a za svoje vítězství nad Vizigóty v jižní Galii roku 507 vzdal dík svatému Martinovi, dostaly poutě nový impulz. Ještě o několik století později byly velmi rozšířené.

 

Svatí na každý den - 4. svazekZ knihy: Svatí na každý den - 4. svazek
autor:
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101404-

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému